Proč se vlastně o směru mindfulness v poslední době tolik mluví?
Lidé si začínají uvědomovat, že už nechtějí být otroky vnějších vlivů nebo vnitřních napodmiňovaných návyků. Mindfulness překládaná u nás jako vnímavost frčí všude ve světě. V tom přístupu jde o to, že si v každém okamžiku uvědomujete, co děláte. A protože tento směr má kořeny v budhismu a převzala ho kognitivně behaviorální terapie, ze které vychází metodika naší společnosti STOB, používáme tento směr i my a to zejména pro ty, kteří se chtějí vymanit z jojo efektu.
Máte na mysli lidi, kteří celý život střídavě hubnou a zase přibírají a pořád se tím trápí?
Ano. Jde o to, že hubnutí by nemělo být bojem či utrpením. Lidé se stanou sami pány v tom, co jedí, proč jedí a jak jedí. Jen oni sami přece musí nejlépe vědět, co jejich tělo a duše potřebuje a co ne.
Ale mnoho lidí přece ke změně životního stylu a stravování přistupuje tak, že přesně chtějí nadiktovat, co mají a co nemají dělat. Většinou žádají přesně popsané diety, jídlo v krabičkách a podobně…
Hlavní problém nekontrolovaného jedení či jídla proti plánu nejde vyřešit pomocí superorganizovaného plánování, kdy vám někdo přesně určí, co máte jíst a v jaké množství. Krátkodobě to funguje, máte pocit, že se můžete o něco opřít, ale diety řeší jen jídelníček, tedy to, co máte a nemáte jíst, ale ne to podstatné, proč jít a jak jíte. Většina diet dokáže dočasně přebít vaše návyky, ale vy se už těšíte, až s dietou skoncujete. Pak opět najedete na autopilota a vrátíte se ke starým návykům. Je třeba si uvědomit, že stravovací návyky existují v kontextu života. To, co máte na talíři, obrazně souvisí s tím, co máte na talíři všeobecně v životě. Vybíráte si z jídelního lístku a jen vy volíte, co vám život naservíruje na talíře. Pokuste se tedy stát opravdovým gurmánem svého života.
Jde o trend, který zajímá především mladé lidi nebo máte mezi klienty i lidi vyššího věku? Ptám se, protože senioři často za život získali určité návyky a nemají moc chuti je měnit. Vlastně je ve stáří hodně těžké něco měnit…
Možná byste se divila. Mezi našimi klienty je mnoho lidí středního a vyššího věku. Právě lidé ve věku nad padesát nám často říkají, že si až nyní uvědomují, že se celý život trápili nesmyslnými dietami a až teď jim dochází, že by si jídlo měli především vychutnat. Hodně lidí středního a vyššího věku s námi také jezdí na pobyty do zahraničí. Říkají, že se dostali do fáze, kdy si život chtějí užít. Jezdí s námi do exotických krajů, například do ajurvédského centra na Srí Lanku. Na původních osm průkopníků, se kterými jsme tam před deseti lety začali jezdit, se lety nabalovali další a další a tak tipuji, že taková jedna naše skupina pokaždé nechá na Srí Lance hodně přes sto kilo. A přitom si tam zároveň užívají život, při hubnutí netrpí.
Dá se říct nějaký příklad všímavého přístupu k životu? Něco, co klienty učíte?
Říkáme jim, že ať si zkusí aspoň jeden chod v průběhu dne opravdu vědomě vychutnat. U dalších ať se snaží zhodnotit stav žaludku. Jestli jsou plní, zda mají ještě hlad nebo chuť. Třeba zjistí, že už žádnou další energii z jídla nepotřebují, že necítí nutnost zkonzumovat vše, co je na talíři. Chuťové pohárky ocení nejvíce první sousta, další už jsou často jen setrvačnost. Cílem by mělo být, aby lidé množství jídla neregulovali jen přes rozum, ale aby byli naladěni na své tělo a vrátili se do období z kojeneckého věku kdy hlavními regulátory množství přijímané potravy byly fyziologické signály hladu. Zkrátka, aby se pokusili naslouchat svému tělu, od kterého se mnozí lidé bohužel trochu odstřihli. Učíme je řídit se zenovým příslovím: Když jíš, jez, když chodíš, choď.
U moře se to lidem chápe lépe?
Jak jíst všímavě se mohou dočíst v materiálech STOBu, v našich kurzech i v našich internetových lekcích. Ale představte si, že chodíte podél moře, střídavě věnujete pozornost jeho zvukům, větru, své chůzi. Soustředíte se na to, jak se noha odlepuje od písku a zase se tam boří, sladíte i dech s rytmem chůze. Hledáte nové vjemy. Lidé se naučí věnovat optimálně půlhodinku denně chůzi, nehodnotit pouze počet ušlých kroků, ale vnímat požitek z chůze. Užít si ho v přítomnosti, nemyslet na to, proč se zrovna jim stalo v minulosti něco nepříjemného a jaké katastrofy je čekají v budoucnosti. Důležité je získat odstup od myšlenek, které nejsou obrazem skutečné reality, ale jen produktem vaší mysli.
Dají se vůbec takové změny do života dostat ve vyšším věku?
Samozřejmě, že dají. Nespokojené samy se sebou jsou ženy mladé i ženy starší. Mnoho z nich podléhá současnému tlaku, který je naprosto šílený. Dříve si ženy o dietách říkaly samy mezi sebou, nanejvýš poslouchaly rady doktora Rajko Dolečka. Ale nyní se na ně valí ze všech stran obrovská nabídka jídla a zároveň rady, jak hubnout. Výsledkem je, že se některé ženy celý život naprosto nesmyslně trápí a snaží se hubnout, přestože jim třeba jejich partneři říkají, že se jim líbí takové jaké jsou, že by hubnout neměly. Mnohé ženy stráví většinu života tím, že přemýšlejí co jíst, co nejíst, jak jíst. Pak si vyčítají, že selhaly, že zase přibraly. A tak to točí pořád dokola. Přitom by stačilo více žít přítomností. Všímat si toho, co právě prožívají. Třeba se během dne usmát, podívat se, co příjemného je obklopuje. Prostě občas odpojit autopilota, protože jim utíká hodně věcí, kterých si nevšímají. To znamená postavit se k životu vědomě.
Iva Málková se narodila 3. březně 1955. Po ukončení studia psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vedla kurzy pro obézní děti i dospělé. V roce 1990 založila společnost STOB – Stop Obezitě. Je členkou výboru Obezitologické společnosti. Ve STOBu působí i poté, co odešla do penze a firmu předala svým dvěma dcerám. STOB pořádá řadu kurzů a akcí, jednou z největších je Den zdraví. Letos se koná 19. října od 10 hodin v základní škole Rakovského v Praze. Vstup je zdarma a návštěvníci si tam budou moci koupit či ochutnat novinky ze světa zdravých potravin a rozumných pomůcek na hubnutí. Připraveno je patnáct druhů cvičení, workshopy, odborné poradny. Týkají se nejen hubnutí a všímavého jedení, ale také dentální hygieny, křečových žil, bolestí zad, bolestí kolen, takže jde o akci vhodnou také pro lidi vyššího věku.
