Zloděj Rambousek
Ilustrační foto: pixabay.com

Zloděj Rambousek

13. 9. 2019

Není to špatný nápad. Manželé Rambouskovi budou žít týden jako Robinsoni. Nebudou sami. Sestra paní Rambouskové má vážnou známost. Slečna Blanka a její snoubenec Miloš Pupenec se připojí k dvojici Robinsonů. V případě těch dvou to bude jakýsi předsvatební zkušební týden. Dva muži a dvě ženy v divočině. Záměrně zavrhují vše, co připomíná civilizaci. Pomocí vlivného příbuzného, ředitele jesenického polesí, obsadí prominentní loveckou chatu na úpatí hory Vozka. Chata je strategicky umístěna mimo turistické stezky. Zde se mohou odehrávat orgie stranických a jiných bossů, zcela utajeny před nevítanými pozorovateli. Oficiálně ovšem slouží tajemné stavení jako lovecká chata!

Čtveřice odmítá vše, co připomíná pohodlí dvacátého století. Zakázán je tranzistorák, nemají žádnou knihu, nemají ani kytaru. Paní Rambousková hraje akorát na piano a to nelze bez vrtulníku na horskou chatu přemístit. Budou mít jen jeden druhého v manželském a předmanželském provedení. Týden pravdy. Obě dvojice si prostě musí vystačit !

Vašek Rambousek má na zádech bágl jako šerpa v Himalájích. Manželka skotačí po kamenech, nese jenom sama sebe. Druhý šerpa funí o několik metrů vzadu. Snoubenka se rozplývá nad krásou Jeseníků a vyráží nadšené výkřiky při pozorování přírodních scenérií. Dvacáté století zastupují jen náramkové hodinky, karty, zápalky a zásoba svíček. I když je kuchyně v chatě dobře vybavena, stravování vyřeší spousta konzerv.

Hned první večer se odehrává divoký sex, naštěstí jsou na chatě dvě místnosti. Druhý den se jde do terénu. Kolem bují život, příroda se probouzí. Probouzí se i Vašek Rambousek a marně šahá po tranzistoráku, oznamujícím časové znamení. Hospodyňka se nepopelí kolem kamen a chřípí nedráždí vůně pražené kávy. Ranní ptáče Rambousek vaří čaj a otevírá krabici sušenek. První den vyčerpávající túra a večer rizoto z konzervy. Padají na hubu všichni čtyři. Druhý den prší. Celý den se hrají žolíky. Konzervy řeší přítomnost opulentního oběda.

Vašek Rambousek je člověk společenský. Bez elektrického proudu je krušno a neveselo. Proč to nepřiznat. Chybí mu noviny a rozhlasové zprávy. Není entomolog, ani znalec rostlin. Doma má les za zahradou, houby nejsou vzácností . Ženské tělo je mu milejší nežli východ slunce. Tady je to ženské tělo stejné, jako doma. Příbuzenská parta není to pravé, ořechové. Nuda se nedá zahánět ani flirtem s tou druhou dámou. Nehrozí vztah do kříže. Sestry se k podobné zábavě jaksi nehodí!
Po třech dnech snoubenci odcházejí. Pohádali se. Manželé Rambouskovi si zůstali sami sobě, jako trosečníci karibského moře. Paní Jana umí relaxovat. Nalije na sebe litr slunečnicového oleje, najde si slunnou paseku a odchází do vnitřní emigrace. Opéká se na slunci a ve fantazii tak činí někde v Tichomoří, obletována snědými domorodci. Vašek nasazuje ruksak a jako partyzánská spojka odchází do údolí za lidmi a novou zásobou potravin.
V malé obci je jen samoobsluha. Noviny nevedou, pošta je vzdálená deset kilometrů. Vašek nenalézá odvahu k vyloupení poštovní schránky jedné vily, plné novin a časopisů.

Osamělost v poušti nabývá vrcholu. Manželé se začínají hádat. Jídlo z konzervy se zajídá, lečo se bude manželům protivit ještě půl roku .
,, Když si pomyslím, že na tomto místě žerou prominenti srnčí ragú, je mi do pláče!“
Tak hovoří jeden temný večer Vašek a pokračuje .
,, Představ si ten šrumec při plně obsazené chatě, tak někdy v říjnu. Vidím opocené zátylky a pištící paničky. Předpokládám, že paničky jsou přespolní. Tihle prominenti nenosí přece dříví do lesa!“
,, Víš, Vašíku, tady se ale musí v říjnu topit. Platí přece zásada, jak říkal strejda Bohumil, že každý musí ponechat chatu v původním stavu pro příští návštěvníky. Jsem zvědava, jak ti papaláši tuhle záležitost řeší?“ přidává se manželka.
Oba manželé se baví představou, jak pupkatí prominenti štípají dřevo! Jistě mají služebnictvo. Debata končí a Vašek druhý den pátrá v rozsáhlém objektu po nějakém čeledníku. Snad to řeší ubytováním služebnictva ve stanech. Možná úkoly služebnictva přebírá ochranka. Kdoví.

Touha po vychlazeném pivu, skývě čerstvého chleba a křupavých rohlících vyprovokuje oba Robinsony k cestě do civilizace.
V horské chatě na Šeráku je příjemné teplo. Oba manželé vidí opět žárovku, slyší rozhlas po drátě a mají před sebou živé lidi. V uších zní líbezná melodie písně Plují lodi do Triány.
,,Pane vrchní, orosené pivo a noviny!“
Žena je také spokojena. Kávička a druhé pivo. Vašek zcela u vytržení, pozoruje rozsvícený lustr. Tak nějak musí být v ráji. Tak a ne jinak!
Najednou zrak natěšeného návštěvníka padne na tlustý časopis ve čtecím rámu. Visí volně na věšáku, několik centimetrů za jeho zády. Rychlé rozhodnutí, blesková akce. Prázdný rám je odložen na vedlejší stůl. Slušný člověk poprvé v životě krade! Manželé už mají zaplaceno. Rychle pryč! Oba návštěvníci mizejí jako cukráři. Prchají do kopce. Muž má pod větrovkou ukradený časopis. Rychle oddychuje a škrábe se do kopce po třech! Jedna ruka neustále přidržuje časopis pod bundou. Každou chvíli může vyběhnout vrchní a ječet na celé kolo :
,,Chyťte zloděje, chyťte zloděje. Ukradli nám noviny!“ Šílený běh končí až na vrcholu kopce. Takový pocit jistě prožívá uprchlý vězeň při zpětném pohledu na opuštěnou věznici.

Večer chutná i poslední konzerva rizota. Nastává pobožnost.
Na nočním stolku svítí dvě svíčky. Přípravy si nezadají s hemžením ministrantů kolem oltáře. Těžká nuda bude v následujících chvílích rozptýlena tlustým časopisem.
Robinson uléhá, políbí časopis a nábožně otevírá první stránku. Ještě chvíli ještě chvíli těšení a pak nastanou orgie. Bude se číst až do rána!

Při otevření očí nastává pád do ploché vývrtky. S nasazením života uloupil nadržený osamělý mořeplavec zvláštní číslo o životě a díle Vladimíra Iljiče Lenina! Z nudy celé číslo přečítá. Nakonec – vždy miloval literaturu faktu. Nadále se z Václava Rambouska stane znalec životních osudů tohoto pána.

Nabyté vědomosti se ukázaly jako zbytečné. Nevyčetl tehdy na té chatě celou pravdu. Časopis mu neprozradil, že Vladimíra Iljiče převezli tehdy ze Švýcarska do Ruska v zaplombovaném voze agenti Centrálních mocností. Byl převezen přes celé Německo za německé peníze, aby pomohl rozbít východní frontu. Povedlo se. Odměnou se stal pro Rusko potupný Brest - Litevský mír!
A pro takového člověka riskoval ,, zloděj“ Rambousek velikánskou ostudu !

Můj příběh
Hodnocení:
(5.2 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Doušová
Mě by to lákalo ,ale musela bych mít asi sebou knihy. Moc pěkné vyprávění.
Dana Puchalská
Moc se Ti to povedlo,fakt.
František MENDLÍK
Je opravu něco jiného žít normální rodinný život v civilizaci.. Děti, práce, televize, kamarádi. Ale ocitnout se v pustině, bez rádia, bez televize bez civilizace je opravdu zkouška. To jsem chtěl v té povídce naznačit. A nevěřím, že by se někdo nesnažil zahnat nudu.
František MENDLÍK
V prvních letech manželství určitě. Byl jsem dvakrát vždy týden s cizí damou, pokaždé s jinou na dovolené. A týden jsem stačil být vtipný a pozorný. Nuda se nekonala. Na konci bylo vždy překvapení. Ale po delším manželství tě žena zná jako své boty. A tu se mi vybavuje kreslený vtip. Manželé mají společnost a dva malí hoši je pozorují. A tu jeden praví:,, To musí být ale vzácná návštěva, maminka se směje tatínkovejm vtipům!"
Dana Puchalská
Super.... to ranní popelení..... a jiné.... Směju se ještě teď. :-) :-) :-)
František MENDLÍK
Myslím, že Zuzanka má pravdu. Domov přenesený do malebné přírody, plný zážitků, akcí a překvapení je pouhá iluze, hodná telenovely. Parta je parta, ale najednou zvítězí nuda, přenesená do jiného prostředí. Ti manželé se znají tak dokonale, že jeden druhého nemůže překvapit. Příběh je pravdivý od začátku do konce. I s tím Leninem. A Ivanko, jestli bys manželem vystačila týden v pustině, upřímně závidím.
Zuzana Pivcová
Myslím, že většina dnešních městských lidí by takové odloučení od vžitého způsobu života, navíc jen a jen se svým dlouholetým partnerem, nezvládla. I když někdo mi třeba bude oponovat. Pro mě např. by to byl zážitek, jenže já s nikým dnes a denně léta nežiji.
Věra Lišková
Moc jsem se pobavila.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA