Zloděj Rambousek

Mě by to lákalo ,ale musela bych mít asi sebou knihy. Moc pěkné vyprávění.

Moc se Ti to povedlo,fakt.

Je opravu něco jiného žít normální rodinný život v civilizaci.. Děti, práce, televize, kamarádi. Ale ocitnout se v pustině, bez rádia, bez televize bez civilizace je opravdu zkouška. To jsem chtěl v té povídce naznačit. A nevěřím, že by se někdo nesnažil zahnat nudu.

V prvních letech manželství určitě. Byl jsem dvakrát vždy týden s cizí damou, pokaždé s jinou na dovolené. A týden jsem stačil být vtipný a pozorný. Nuda se nekonala. Na konci bylo vždy překvapení. Ale po delším manželství tě žena zná jako své boty. A tu se mi vybavuje kreslený vtip. Manželé mají společnost a dva malí hoši je pozorují. A tu jeden praví:,, To musí být ale vzácná návštěva, maminka se směje tatínkovejm vtipům!"

Super.... to ranní popelení..... a jiné.... Směju se ještě teď. :-) :-) :-)

Myslím, že Zuzanka má pravdu. Domov přenesený do malebné přírody, plný zážitků, akcí a překvapení je pouhá iluze, hodná telenovely. Parta je parta, ale najednou zvítězí nuda, přenesená do jiného prostředí. Ti manželé se znají tak dokonale, že jeden druhého nemůže překvapit. Příběh je pravdivý od začátku do konce. I s tím Leninem. A Ivanko, jestli bys manželem vystačila týden v pustině, upřímně závidím.

Myslím, že většina dnešních městských lidí by takové odloučení od vžitého způsobu života, navíc jen a jen se svým dlouholetým partnerem, nezvládla. I když někdo mi třeba bude oponovat. Pro mě např. by to byl zážitek, jenže já s nikým dnes a denně léta nežiji.

Moc jsem se pobavila.