IIustrační foto: pixabay.com

Zrcadlo nesplněných přání 5

31. 8. 2019

Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libor Farský 3.9.2019 12:58

Bude ještě také "Zrcadlo splněných přání"?

Libuše Křapová 1.9.2019 11:38

Hezké vzpomínání :-) Člověka to nutí vzpomínat na zážitky své. A určitě to není zbytečné zveřejňování :-)

Věra Ježková 31.8.2019 18:39

Honzo, jistě jsi měl krásné dětství a mládí. Nebo alespoň pohodové. Já jsem v té době o ničem nesnila. Já jsem se snažila a učila žít. A jak píše Zuzka, ty časové roviny jsou výborná volba. Jsou i dobře graficky rozlišeny. Svůj příběh zbytečně rozhodně nezveřejňuješ.

Dana Puchalská 31.8.2019 16:49

Moc hezké a zajímavé vyprávění životních příběhů.

Jan Zelenka 31.8.2019 13:42

Zuzko, já vám děkuji za všechny vaše komentáře. I proto jsem rád, že tento svůj příběh nezveřejňuji zbytečně.

Zuzana Pivcová 31.8.2019 13:12

Mám ráda srazy se spolužáky, i když někdo na ně nechodí. Líbí se mi právě jednotlivé lidské příběhy, co kdo prožil, případně, kde skončily jeho děti v dnešní době s možnostmi cestování. Líbí se mi, že se s tím nikdo nechlubí, spíš se vypovídá ze svých vzpomínek. Líbí se mi Vaše kombinace časových rovin, budí to ve mně napětí větší, než kdyby se jednalo jen o jeden děj - ať minulý nebo přítomný. V tom jste mistrný vypravěč.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá