Zrcadlo nesplněných přání 4: Po cestách, plných prachu a víry

Občas se také podívám do města svého mládí, ale nic není jako dřív. Už jsem tam cizinkou v jejíž hlavě se prolínají vzpomínky s realitou. Pěkně nás napínáte.

Ivanko, svým odkazem na Sovu jste mi připomněla otevřít znovu antologii básníků 19. století a začíst se do zapomenutých veršů i skoro zapomenutých básníků. Antonín Sova patřil v mém mládí k jednomu z mých literárních vzorů. "- jsou tiché sny..., mdlé tóny po kraji, snů beránci se ke mně lísají, jich hlavy vlní se u hlavy mé, na rouně jich se krásně zadříme....." Díky za váš komentář!

Co je v tomto příběhu skutečnost a co jen pouhá fabulace? Vyčkejte, ale není to důležité.

Já se picnu, můj choť byl Karel Červenka :-)

Dík za pokračování příběhu. No, já už jsem se po letech vrátila leckams, ale doufám, že mě ještě nějaké návraty čekají (mám je v mysli), ať již ve výsledku budou jaké budou. V Nelahozevsi (i okolí) jsem již párkrát byla a o té Dvořákově cestě podle řeky četla (dokonce zde na íčku) -no a ta Marina je i pro mne novinka, tam jsem neměla čas zabloudit.

Já se byla loni o prázdninách podivat tam, kam jsem dlouhou dobu jezdila. Byla jsem tam po 42 letech. A bylo mi dobře a jsem ráda, že jsem se k té cestě odhodlala.

Je pravda, že se dvakrát nevstoupí do stejné vody, a někteří se z důvodu možného zklamání neradi vracejí. Já však mám takové nostalgické návštěvy docela ráda a nesmutním z nich. Vybavuji si v různých souvislostech, že tam bylo to a to, a zároveň se třeba raduji ze současné podoby. Díky za pěkné vyprávění, které nám umožňuje nahlédnout trochu do Vaší duše.

Honzo, postupně objevuji kouzlo tvého vyprávění; dnes mě zaujal tvůj smysl pro detail. Dlouho jsem si říkala, že člověk se nemá vracet (aby nebyl zklamán). A loni jsem se vrátila po více než 45 letech do vesničky mých prázdnin u Příbrami, na návštěvu k synovi lidí, u nichž jsme bydleli. A vrátila jsem se domů. Byl to nesmírně krásný zážitek. Děkuji moc, těším se na další objevování.