I dáma může mít ráda olomoucké tvarůžky

Teprve teď, když jsem si zpětně přečetla dříve napsané komentáře, tak vidím, že ta mnou popsaná příhoda se v pozměněné variantě již dávno objevila u Jiřího. To nic, hlavně, že nám tvarůžky chutnají a voní.

Já je mám moc ráda. Vybavuji si téměř pokaždé při jejich konzumaci příhodu, kterou se bavil můj manžel s kamarády. Spolupracovníkovi, který tvarůžky nesnášel, schovali do pracovního gazíku papírový obal od nich za tu protisluneční clonu. Když už chvíli řídil, začal nadávat, co to tam je za smrad. Trvalo mu dlouho, než to odhalil a to potom prý bylo tóčo! Už ale nevím, jak jim to oplatil. Vymýšleli si různé srandičky, když museli držet pohotovost.

Nedávno jsem viděla na ČT1 pořad věnovaný "cukrárně", kde se ze syrečků dokonce vyrábějí zajímavé slané dortíky a zákusky.

Občas si je dám a v Lošticích v muzeu jsem byla. Je tam i prodejna tvaruzkovych specialit a i cukrárna.

Pochodující tvarůžky jsem také zažila,byly zapomenuté venku na parapetu,při větrání místo čerstvého vzduchu šel šílený zápach. Bylo to v létě.

Jako dítě jsem je nejedla. Teď je mám moc ráda. A mám jednu příhodu z doby dávno minulé. Měli jsme mladý smíšený pracovní kolektiv a vyváděli jsme si kanadské žertíky. V kancelářích jsme měli plynová topidla. Kluci nám něco provedli a my byly na tahu. Zavolala jsem si ty dva hlavní aktéry k sobě do kanceláře a něco s nimi řešila. Kolegyně jim natřely kamna tvarůžkami a topení pustily naplno. To byl smrádeček. Ještěže měl velitel dovolenou. Jo to byly časy!!!

Olomoucké tvarůžky miluji a voní mi. Dokonce jsem si kdysi opatřil recept a podobný zrající sýr si doma vyráběl. A to navzdory tomu, že za totáče to byla jedna z mála pochutin, která byla všude k sehnání a navíc tyto tvarůžky byly velmi levné. Dnes je to svou, nejen chutí, ale i cenou, luxusní pochoutka. Nepřipadá mi, že jejich kvalita by byla lepší nebo horší než dřív. Kolega v práci tvrdil, že se zrající sýr má dát na sluníčko na okno a není dostatečně uleželý, dokud k vám sám nepřijde. Jednou zase jsem si kamarádovi, kterému jsem zásoboval obchod, pochvaloval, jak jsem vezl tvarůžky a od té doby mi to v dodávce krásně voní. Sáhl mi pod sedačku, vytáhl odtud obal od olomoučáků a byl otrávený, povídá: "A já jsem si myslel, že tě tím naštvu a bude legrace, až budeš hledat, co to smrdí." :-)

Zuzko, málem jsem článek neotevřela. Nečekala bych tě za ním. Mám ráda kupovanou tvarůžkovou pomazánku.

Také je miluji, ale jsou předražené ...

Už to není ono. Chybí jim ten správný "smrad", jako kdysi.