Je a není

Čtu si tvou pozvánku,
nemyslím na souboje,
jsem touha po spánku
uprostřed nepokoje.

Vnímám vše víc než dřív,
potok se v řeku mění,
učím se z vlastních chyb,
když sklouznu po kameni.

K čemu jsou výhrady,
že čas mi křídly mává,
radost jak zahrady
odkvétat nepřestává.

Smutek je těžký kov
a láska je či není,
v tichosti beze slov
cítím své probuzení.