FOTO: autorka

Blog novomanželky: Tajná svatba 4.

27. 8. 2019

Pšštttt, já se tajně vdávám a určitě si klepete na čelo, co je na tom tajného, když to každému na potkání prozrazuju. Tajné je to hlavně kvůli těm oslavám pětašedesátin, tak prosím, neprozraďte našim rodinám, že se bereme!

Můj příběh

Autor: Helenka Vambleki

Hodnocení:

(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Soukupová 27.8.2019 13:11

To je tak napínavý! Každý den hledám nejdřív ten nadpis Tajná svatba. A podle toho, jak se to vyvíjí, to vypadá, že Zuzana má pravdu. A těším se taky na fotky jako Dana.

Zuzana Pivcová 27.8.2019 12:31

Helenko, Ty to všechno vychytáš do detailu. Skoro už věřím, že nějakým šikovným fíglem zlomíš i Dimka, aby prsten nosil také.

Anna Potůčková 27.8.2019 12:25

Tak u nás prstýnek nosíme ode dne snatku oba dva. Já jen sundávala v zaměstnání, kde jsme je nesměli mít kvůli bezpečnosti při práci a později i z hygienických důvodů. Co kdyby se prstýnek našel třeba v balíčku želé s medvídky někde třeba v Anglii?

Marie Doušová 27.8.2019 11:23

Věřím , že se na prstýnky stále chodíte dívat a kocháte se jejich krásou. Moc Vám to přeji. Já sama už prstýkek nenosím ,neboť mám alergii na zlato a různé kovy. Muži to mají trochu jinak , prstýnek nepotřebují nosit ,při práci jim dost vadí.

Dana Puchalská 27.8.2019 11:20

Já osobně se těším na svatební fotografie.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá