Foto: autorka

Když hrušky brečely

24. 8. 2019

Teď v době, kdy často my starší myslíme na to, co bylo na konci srpna před půl stoletím, jsem si vzpomněla na jednu povídku, kterou jsem kdysi napsala kamsi. A tak ji taky tady uveřejňuji.

Můj příběh

Autor: Drahomíra Stínilová

Hodnocení:

(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Drahomíra Stínilová 2.9.2019 12:36

Děkuji ještě ještě za další postřehy. Byla to skutečně nehezká, šedivá doba.

Jan Zelenka 30.8.2019 00:37

Obsahově i stylisticky moc pěkné a výstižné. Myslím, že bych měl k tomu blbému výročí taky něco napsat. Mám na co vzpomínat, když mne Rusové chytili s letáky, které jsme tiskli v jediné neobsazené tiskárně. Drahomíro moc pěkně napsané, ale nevyvolává to příliš příjemné vzpomínky, když si vzpomenu i na mrtvého kluka u Bulhara, přikrytého vlajkou.

Alena Vávrová 29.8.2019 17:26

Drahuško, já taky děkuji!

Drahomíra Stínilová 25.8.2019 12:49

Děkuju všem čtenářkám za to, že si se mnou zavzpomínaly na pocity našeho mládí. Samotné mně při úpravě starší povídky přepadl takový nostalgický smutek.

Daniela Řeřichová 24.8.2019 21:18

Je to svým způsobem i můj příběh, děkuji.

Marie Faldynová 24.8.2019 20:47

Krásně popsáno co jsme tenkrát prožívali.

Libuše Křapová 24.8.2019 16:26

Krásný příběh, Drahomíro

Dana Puchalská 24.8.2019 15:35

Moc krásně napsaný příběh o tak hnusné době. Děkuji.

Zuzana Pivcová 24.8.2019 14:23

Je to příběh, který odráží skutečnost. Jak lidé mnohdy zcela nečekaně přijali ten vzniklý stav. Někdo se z dovolené na poslední chvíli vrátil a někdo tam naopak (na Západě) v panice zůstal. Já jsem si později v nepříznivých situacích říkala, že kdybych byla v osmašedesátém tak o 2 - 3 roky starší, tak bych utekla. No, dnes jsem nakonec ráda, že jsem to neudělala.

Hana Nováková 24.8.2019 14:18

Krásné počteníčko...

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá