Plakouni mezi námi

Nene, plakouna nepoznáte z písemného projevu ani od jeho širokého okolí, ví to jen pár zasvěcených, nejbližších lidí. Já jich několik znám, dokonce i jednoho nepokrevního příbuzného, kolikrát se divil, když jsem tvrdil, že v podnikání nepodvádím. nechápal to. No nic, nechme osobních diskusí...

Nabízenou ruku přijímám, jen doufám že ji nemusím políbit. Přiznávám, že s vámi diskutuji rád a čekal jsem na ohlas. Ale z těch vašich plakounů mne zamrazilo. Napadlo mne, kdo bude určovat kdo je plakoun a kdo ne? No a protože se většinou neznáme, vyhodnotí se plakounství z psaného nebo z informací širokého okolí?

Právě že jednoznačné škatulkování, jaké máte v oblibě a jaké předpokládáte i u ostatních lidí, ve skuetčnosti moc nefunguje. ... No nic. Ale jinak - "do smrti dobrý", pane Mendlíku. (Říkal i můj táta, když nabízel ruku.)

Pane Čepelko a ještě něco. Máte pravdu, že plakouna nelze předělat, pouze od něj utéct, nebo ho zastrašit. Ale nejtěžší je jej poznat, nebo svým kritickým zkoumavým a vševědoucím pohledem odhalit. Nejlépe by bylo vzít si rukověť a určovat člověka jako v atlasu hub!

Pane Čepelko to byl jenom takový pud sebeobrany. Proč byste jinak psal takové učené pojednání? A kdybyste mne na ten článek neupozornil, vůbec bych jej nečetl. Mám odpor k učeným traktátům všeho druhu a proto nesleduji ano kecy našich Kroupů. Abych tomu rozuměl, můj intelekt nestačí. A tak jsem byl zvědav, proč jsem pozván a zaujal klinč. Útok na mne se nekonal. A tak sem něco zaplácal taky, bez ladu a skladu. Že abysem nebyl blbec!

Jen pár slov: Velkou vědu v tom nehledejte. Tak třeba plakoun klidně odhodí plechovku na chodník nebo do příkopu. Ale nejdřív koukne, jestli se někdo nedivá a když ano, tak ji raději nevyhodí. (Ne proto, že by se styděl, ale protože by mohl být „potrestán“ třeba napomenutím.) Kdežto my ostatní tu plechovku neodhodíme, i když víme, že se nikdo nedívá! Tak funguje svědomí a stud, avšak netvrdím, že je to vždycky pro člověka výhodná strategie. Jakmile dojde k boji (třeba o potravu, o bezpečí, o samici), je to vážná nevýhoda. V boji různé životní zdroje mnoha lidem nezbývá než lhát, podvádět a krást, jinak si ty zdroje opatřit neumějí nebo nemohou. - Být plakounem není lidská přirozenost, jak se domnívá p. Mendlík. Spíš to závisí na způsobu výchovy a taky někdy na tzv. epigenetické výbavě, tedy s čím se člověk narodí. A proč si myslíte, pane Mendlíku, že jste plakoun? (napsal jste 21. 8. v 11:38). Oba se shodujeme, že plakouna nelze předělat, pouze od něj útéct nebo ho zastrašit.

Žiji podle desatera, ani o tom nevím-Je to vlastně šestero. První tři přikázání jsou organizačního charakteru. Měl jsem rád rodiče kradl jsem velice málo, nikoho jsem nezabil a křivě svědit se bojím. Miluju také bližního svého, zejména ženy. No a smilní k faráři. No a když jsem k tomu plakoun, mám v tom zmatek!

Ano velmi zajímavý článek, který mě zavedl do dlouhého přemýšlení. Nejsme černobílí, jsme lidé s mnoha vlastnostmi kladnými i horšími. Těžko posuzovat a říkat oni jsou takoví a my jsme onaci . Psycholog to má v popisu práce, ale vyjadřuje opravdu skutečnost? Dříve se řeklo, je to lump, ale má i dobré vlastnosti. Dnes je lumpu více, ty bohaté pálí dobré bydlo, kradou a podvádí aby měli ještě víc a nedotknutelnou moc a ti chudí lumpove aby přežili. A pak jsou tu ty vlastnosti zděděné, co s tím? Nakonec se zjistí, že vrah je vlastně nemocným a tak se dá na léčení. Společnost je nemocná a jen psychologické ať už lepší či k ničemu tomu nepomohou. Fakt je, že se zkoumá a rozebírá člověk až když provede trestný čin, i když jeho chování nasvědčovalo tomu, že není takový, jak se jeví. Prostě dopsala jsem a jsem zase na začátku. Lidstvo je složité.

Zajímavý článek, i když jsem se díky němu dověděla, že jsem lhářka. A jsem na to náležitě pyšná. Všechno se totiž musí umět, aby v tom člověk vynikl, byť bez vlastní potřeby vyniknout. :-) Nejvíce většinou lžeme sami sobě. :-(

Podle slovníku farizejové, neboli licoměrníci, pokrytci, lidé dvojí tváře, nejsou pouze v církvi a je jedno, zda cesta k nim vede ke zpovědnici, či do jakékoliv sekty, nebo strany, ať v komunizmu, nebo v kapitalizmu. Ale s Plakouny bych řekla, že mají dost společného.