Plakouni mezi námi

Podle mne jsou nejhorší farizejové. Každý člověk je jiný a snaží se, aby mu bylo dobře. A hlavně nic nepředstírat. Když jsem od narození plakoun a nevím o tom, nikdo mne už nepředělá. I kdyby se o to snažil sám šéf plakounů. A tím, že jsem si zatarsil cestu ke zpovědnici, zůstanu plakounem a budu si myslet že jsem člověk.

Nejhorší je, že stejně jako tzv. "Plakouny", tak i "vrahy, udavače, sadisty a zákeřné lidi", někdo "vychoval" (každý má přece rodiče), pustil do světa a stali se nedílnou součástí naší společnosti. Oni k nám nespadli z měsíce.

Plakouni mezi námi ještě nejsou to nejhorší,ale vrazi,udavači,sadisti a zákeřní lidé mě vadí víc.Přeto je to zajímavý článek.

......někoho baví, nebo to má dokonce v popisu práce, ......

Vnímám celou záležitost podobně jako pan Mendlík (11:37) a reakce autora článku na jeho příspěvky (11:18) a na J.K. (11:59) mě v mém vnímání utvrdily. Není mým zvykem, kohokoliv posuzovat, nebo "škatulkovat", ale pokud to někoho baví, proč ne :-)

SOuhals s Janou. Nikdy jsem si nemyslel, že svět a lidi v něm jsou černí nebo bílí. Minimálně 50 odstínu šedi :-) Chtěl jsem odlišit plakouny od těch ostatních, ale tím určitě nechci říct, že ti ostatní jsou zcela ctnostní a třeba pořádkumilovní, chytří, krásní nebo cokoliv dalšího.

Zaujal mě název Plakoun a potěšilo mě, že se vyskytuje i v příjemnějších významech. 1. Jeden vodopád dostal název Plakoun podle legendy, která vypráví o dívce uzavřené rodiči ve skále poté co byla chycena na útěku s milencem. Její slzy měly vytvořit zmíněný vodopád. 2. Plakoun se nazývá mošt kapající z popraskaných hroznů po dešti. Autor článku vymezil negativní skupinu Plakounů a zbytek pojmenoval "MY OSTATNÍ" = ryzí, ti kteří nelžou, nekradou a nepodvádějí, pokud nejsou bezprostředně ohroženi na životě. Ale tak "černobílí" lidé nejsou. I ti tzv. OSTATNÍ mohou mít jiné charakterové vady a mnohdy být latentnímí Plakouny číhajícími na správnou živnou půdu. Staré rčení "příležitost dělá zloděje" je stále aktuální a to ve všech oblastech lidské činnosti.

Vtip je v tom, že vlastnosti plakouna mají v podstatě všichni lidé. Je to přirozenost lidská. Jenže nikdo si to nepřizná. Ti, kteří mají zásady a dávají je veřejně na odiv to dělají za určitým účelem. A od toho jsou svatí. Takže my obyčejní plakouni pak máme před sebou vzory. Jsou jich plné kostely, radnice a posléze i sdělovací prostředky. Dobře to řekl Werich. Lidi jsou lidi nemůžou být nic jiného. Každý myslí na sebe a hrabe pod sebe. Kdo tvrdí, že je nezjištný, lže. Morální odstup vám závidím.

Pan Mendlík napsal včera v noci mnoho příspěvků. Rád bych jej v něčem doplnil (méně slušně řečeno: opravil). K 22:11: Ne že o tom neví! Plakoun ví, že lže, podvádí a krade, ale nestydí se za to a nevadí mu to (nepřítomnost svědomí). Podobnost s tím, že se někdo dozví, že v mládí trpěl (vtipně řečeno panem M.), tak ta tu není žádná. Plakounovi netlačíme do hlavy, že je někým jiným, prostě mu nevadí lhát, podvádět a krást, jeho pojmenování na tom nic nezmění. K 22:16: Plakoun se podobá slovu blboun, ale to jen proto, že jsem dal najevo určitý morální odstup od takových lidí. Ke 22:22: roztomilá jazyková chyba, nebo jak to nazvat. K 22:45: Nejde o žádné psychotesty, plakouna nemůžete testovat, můžete pouze sledovat, co říká a jak se chová. Test plakounství neexistuje, jak byste si to taky představoval, když plakoun lže a podvádí? Akorát by mu vyšlo, že je tak dokonalý, že by se mohl v Česku klidně stát... (ale to už nenapíšu, protože článek je vážným textem a ne zlostnou polemikou).

Řadu věcí, jak v článku, tak v diskuzních příspěvcích vnímám poněkud odlišně, ale co na tom záleží, když stále platí, "Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti" a běda, jak "vyje" podle jiných "not".