Jak jsme v Dolomitech překonali manželskou krizi
FOTO: autorka

Jak jsme v Dolomitech překonali manželskou krizi

25. 9. 2019

Na začátku prázdnin zavolali naši kamarádi z Hulína. "Pojeďte s námi v září na pár dní do Italských Dolomit.Turisté z naší farnosti tam jezdí každý rok, a prý je tam moc hezky." 

"My ale nejsme věřící a nechodíme pravidelně do kostela."
"To nevadí, hlavně, že vám to ještě šlape". 

Bylo rozhodnuto, a tak jsem se dostali do prima party přátel naladěných na stejnou notu jako my. 

Když jsme začali balit, můj manžel Miroslav se zvláštní jiskrou v oku hledal 40 let staré horolezecké lano, které před 35 lety věnoval svému bratrovi. Protože nebyl úspěšný, tajně přibalil alespoň cyklistickou přilbu.

Rozdíl u tohoto zájezdu oproti jiným byl v tom, že v autobuse nekolovaly žádné půllitry se slivovicí, rumem, becherovkou, fernetem či jinými destiláty. Každé ráno místo přípitku jsme se před výjezdem do hor pomodlili k Panence Marii. Nám to nevadilo, měli jsme vlastní plácačku a trošku abstinence nám jenom prospělo. 

Ubytovaní jsme byli  horském penzionu v městečku Svatý Martin, kousek za rakouskými hranicemi. Místo to bylo moc hezké, obklopené vysokými horskými masivy. Dřevěný hotýlek patří Olomouckému arcibiskupství a správcem je velmi pohledný a sympatický páter Antonín.

První den nám počasí moc nepřálo - pršelo. To nám ale nezabránilo v procházce po okolních kopcích. Na cestě v horách jsme narazili na opuštěnou rodící kozu, a jedna naše turistka pomohla na svět kůzlátku, kterému se z matčina lúna evidentně moc nechtělo.

Když jsme se večer chystali na další turu, prohlásil manžel, že nazítří půjde s mladými přáteli do nějakých ferrat. ( Ferraty jsou obtížnější horské cesty zabezpečené železnými řetězy a lozí se na nich i po žebřících).  Chtěla jsem mu udělat radost, a tak jsem souhlasila, že já pojedu na výlet s kamarády Martou a Františkem. Den se opravdu vydařil, foťák jel na "plné pecky". Velikáni posypaní prvním zářijovým sněhem byli opravu fotogeničtí. Pak jsem uviděla dva muže, jak mávají bulharskou vlajkou, a požádala je, jestli si je můžu vyfotit. Souhlasili. Tak  začala česko-bulharská družba. Bylo foto, štamprlka na zdraví a konverzace v oprášeném ruském jazyce. Jeden z nich, s nepříliš bulharským jménem Leonardo, byl velmi přátelský. Dostala jsem vizitku, na které jsem se dočetla, že je inženýr ze Sofie.

Večer byl manžel nějaký nesvůj a potom mi  sdělil, že půjde zase do těch ferrat. To  se mi moc nelíbilo, není to žádný mladík, na krku má už sedm křížků.  

Tak mi další den dělali společnost zase naši kamarádi. Vyjeli jsme lanovkou na nějakou horu, poseděli u kafíčka a pokračovali dál kamenitou pěšinou k další horské chatě. Okolo ní běhalo černé prasátko, a tak tam vznikla docela zajímavá fotka a ještě fotka jeptišek stoupajících z údolí. Potom na nás čekalo překvapení, když jsme za zatáčkou narazili na našeho starého známého Leonarda. Proběhla zase družba, další štamprlka a další focení. 

Když mi následující ráno mi bylo sděleno, že budu zase sama, že on půjde naposledy na ferraty, to už jsem se docela  zlobila. "Tak si běž. Leonardo mě pozval do Sofie, dnes se potkáme a doladíme podrobnosti"  Nejspíš zahlodal červíček žárlivosti a manžel,sice nerad, ale souhlasil, že tedy půjde se mnou k vodopádům.  Asi po dvou kilometrech se proti nám vyřítil s úsměvem Leonardo. A tak manžel, který moc nevěřil, že nějaký Leonardo existuje, měl možnost se s ním seznámit. Po zbytek pobytu už jsme bulharské turisty nepotkali a můj Miroslav mě svědomitě doprovázel na všech dalších turách. Leonarda mám mezi přáteli  na facebooku, občas si "lajkneme" nějaký svůj příspěvek. 

Na dovolenou v Dolomitech budu vždy ráda vzpomínat, na krásnou krajinu, na milé lidičky, ale s troškou hořkosti, protože mě manžel vyměnil za nějaké ferraty. Pak si řeknu: "Holka, buď ráda, že tě nevyměnil za nějakou mladší turistku"

Ještě jeden dovětek. Když nám představovali pana faráře, tak manžel zase nedával pozor. Když s ním potom lezl po těch skalách, vnikl tento dialog:  "Kde ty vlastně pracuješ?"
"Tak různě - v Hulíně, v Pravčicích v Bystřici". "
Ty poskytuješ nějaké služby?"
"Ano, duchovní."

cestování
Hodnocení:
(5.2 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
Co všechno se dá zažít na dovolené! Při čtení se usmívám. Takovéto příběhy doplněné záběry nádherného kraje se mi líbí. Jela bych hned ...
Alena Vávrová
Maruško, senzační vyprávění a fotky ;-))!
Dana Puchalská
Moc hezký článek. A humorný - to se mi líbí. A fotografie jsou moc hezké.
Marie Seitlová
Krásný a s humorem psaný článek. Máš moc pěkné fotky.
Libuše Křapová
Krásný příběh, hezké fotky a psáno s humorem :-)
Irena Drob
Pěkný příběh, kdybych vás oba neznala, nevěřila bych, že se udál. Fotky nádherné.
Jana Šenbergerová
Pěkný příběh, nádherné fotky. Dolomity jsou fotogenické i v dešti.
Danka Rotyková
Moc hezké počtení, díky.
Anna Potůčková
Krásný článek, dá se říci že i úsměvný a nádherné fotky! Takový výlet bych si také nechala líbit.
Marie Doušová
Hezký příběh s krásným koncem. Fotky úžasné. Dík.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.