MALTA NA DRUHÝ POKUS
Letos v dubnu uplynulo zcela neplánovaně, ale úplně přesně na den, půl roku od mé první cesty na Maltu (3. 10. – 10. 10. 2018), z níž vzešla fotokniha „DOBRODRUŽNĚ NAMÍCHANÁ MALTA“.
Tehdy jsem tam však kvůli zdravotnímu omezení nestihla vidět úplně všechny naplánované zajímavosti. Slíbila jsem si, že to musím letos napravit. Postrčila mne moje kamarádka Míla, když zavolala, že má sto chutí už zase vyjet za nějakým dobrodružstvím.
Tento impuls stačil k nastartování nového projektu. Rychlá příprava a odlet. Proto moje druhá fotokniha o Maltě dostala název: „MALTA NA DRUHÝ POKUS.“ Chtěla bych se s vámi podělit o to, jak se nám dařilo bavit se a radovat, ochutnávat maltské souostroví všemi smysly, ale dopustit se i drobných chyb, kterým jsme se nakonec společně zasmály. Chcete-li, prozradím vám aspoň pár našich postřehů. Servírovat je budu postupně po dnech, tak jak běžely, abych vás najednou příliš neunavila.
Středa 3. dubna 2019, 1. den:
Boing 737-300 společnosti Air Malta se rozjel po dráze pražského letiště přibližně s půlhodinovým zpožděním, přesně za pět minut dvanáct. Od země se odpoutal o 10 minut později. Vzdálenost 1 572 km zdolal pilot za 2 hodiny 20 minut. Nad Itálií jsme přelétali rychlostí okolo 800 km/hod., ve výšce i nad 11 500 metrů. Teplotu za okny nám v té chvíli posádka oznámila mínus 56 stupňů Celsia.
Letiště Luqa na Maltě
nás přivítalo slunečními paprsky, bylo příjemných 22 stupňů. Luqa je jediné letiště na ostrově, nachází se asi 15 km jižně od hlavního města Valletta. Zakoupily jsme si týdenní jízdenku, s níž bylo možné jezdit neomezeně po celém ostrově. Hned před letištní halou jsme nastoupily do autobusu a po jednom přestupu ujížděly k Balluta Bay u města St. Julians, vyhlášeného střediska zábavy a nočního života na ostrově. Stanuly jsme na místě našeho prvního ubytování, které bylo dle předpokladů naopak v klidné části, což jsme uvítaly.
Balluta Bay
Jakmile jsme si trochu odpočinuly po cestě, už nás nohy nesly pěšky na průzkum nejbližšího okolí. Staly jsme se nečekaně náhodnými divačkami vodního póla v bazénu v mořské zátoce. Ti borci bojovali o každý míč s takovou vervou, že nás jejich počínání rozesmálo – a to ještě nebylo úplně dobře vidět, co všechno se tam dělo pod vodou.
Dále jsme cestou objevily útulné hospůdky s předzahrádkami. Rovněž výborné pekařství, kam jsme se v příštích dnech stavovaly pro čerstvé, ještě teplé, křupavé, velké bagety. Káva ve venkovní kavárničce u sympatického číšníka se stala každodenním rituálem před našimi výlety, nebo po návratu z nich. Ten obsluhující mladík k nám byl mimořádně vstřícný. Nepotřebovaly jsme hledat Informační kancelář, on nám u kávy vlídně a s úsměvem pokaždé zodpověděl všechny otázky a dal užitečné rady. Ty se nám v příštích dnech moc hodily.
Podvečerní procházka nás trochu unavila, tak jsme se odebraly do hajan, abychom druhý den byly čilé.
Na co se můžete těšit v dalším pokračování? Budou to zážitky z měst Mosta, Mdina a Rabat. A také ještě Golden Bay – Zlatá zátoka. Na shledanou příště.
