Foto: archiv autora

O důchodcovské existenci

12. 8. 2019

Když se člověk stane důchodcem, nemá to vůbec jednoduché. Především se nesmí ráno zapomenout probudit. A když se probudí, začne přemýšlet, zda si má ještě chvíli vychutnávat sladké nicnedělání, nebo začít rozhýbávat své artrotické klouby. Nakonec vyleze, protože musí.

Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 25.8.2019 00:49

Paní Faldynová, díky za nového čtenáře s tím správným životním postojem.

Marie Faldynová 24.8.2019 23:43

Také já nic nemusím a spoustu toho můžu! Psa už nemáme, artrozu už máme, ale do vlaku ještě vylezu a vnoučata mě ještě nezničila. Už aby tu rostly houby! To se zase v lese proběhnu až k úplnému znehodnocení!

Hana Rypáčková 13.8.2019 18:09

Já se učím žít sama a už to docela zvládám, protože můj kamarád je sám velmi rád a tak mu to nechci kazit. Navíc mám ještě psa. Ale vyhledávám společnost velmi ráda. Aspoň odpolední kafe, večerní venčení a pivo..Dokud nohy a mozek slouží, je nám hej...

Soňa Prachfeldová 13.8.2019 17:03

Pane Zelenko, íčko ozivujete parádně :-)

Alena Tollarová 12.8.2019 21:02

Můžu (téměř) všechno a nemusím (skoro) nic. A tak mě moje důchodcovská existence zatím baví.

Danka Rotyková 12.8.2019 20:38

Musím ocenit nadhled a humor, hezky se to četlo. A ještě k tomu pečujete o svého pejska, to znamená další kladné body. Já jsem v důchodu teprve přes rok a ještě jsem se nenudila. Naopak jsou dny, kdy mám pocit, že jsem něco nestihla, protože jsem se rozmazlovala čtením nebo něčím podobně příjemným. A pak si řeknu, že je to přece moje odměna za ty těžší dny v životě. Tak ať si všichni alespoň občas vychutnáme takovou odměnu za zásluhy. ☺

Eva Mužíková 12.8.2019 19:46

Pane Zelenko, tak ten velký otazník - co s načatým dnem, mne provází skoro každé ráno. KDYŽ NEMÁM PŘEDEM NAPLÁNOVANOU JAKOUKOLIV ČINNOST, NEJSEM OCHOTNÁ VYLÉZT Z POSTELE. Výjimku tvoří dny, kdy mám, tak jako píšete i Vy, u postele chlupaté stvoření. To je nejméně polovina dne jasná..

Hana Práglová 12.8.2019 18:50

Honzo;pŕíspévek mě velice zaujal.Je v něm kus života.Díky..

Dana Puchalská 12.8.2019 18:11

Článek měl vtip a spád. Díky.

Anna Potůčková 12.8.2019 17:30

Moc hezky napsané a hlavně positivně! A s těmi psy je to u nás úplně stejné! To mně hodně rozesmálo. Díky!

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá