Proti samotě a smutku

Další nedělní piknik se sešlo kolem čtyřiceti lidí. Dozvěděla jsem se o organizování společné návštěvy kina. Přemýšlela jsem jak akci budou organizovat a odpověď byla na FB. SPOLU PROTI SAMOTĚ hledá dobrovolníka, který si stoupne s cedulí opatřenou nápisem SPOLU DO KINA před kino a pokud se k němu nikdo nepřipojí akce se nekoná. Takto chtějí organizovat i společnou návštěvu fotbalu. Poněkud nestandardní způsob. :-) Na FB bylo několik reakcí, z nichž nejzajímavější byl dotaz: Přijdu a kolik dostanu zaplaceno?

Ze slovníku spisovného jazyka českého: "Blahosklonný - příznivě nakloněný, zpravidla s vědomím nadřazenosti." Nevyžádaná pomoc - špatná pomoc, ale pokud vím, že kdokoliv potřebuje pomoci, například se neadresně zmíní, ráda pomohu, bez toho abych za pomoc cokoliv očekávala. Odměnu za pomoc s díky odmítám, protože pomáhám dobrovolně a pomoc není obchod.

Moc hezký článek a super nápad!

Jani, jsem zvědavá na Tvoji informaci o návštěvě další akce.

Jani, byla bych ráda za pokračování. Nevím,jak bych se cítila v partě mladých lidí, protože nesnáším když se ke mně někdo chová blahosklonně. A k tomu mají někdy mladší ročníky sklon. Ale jak píšete, je třeba si ověřit, jestli se nejedná jen o nějaké vymývače mozků, pro ně bývají osamocení senioři snadný cíl. Ale člověk by neměl všechny házet do jednoho pytle před tím, než se o jejich úmyslech přesvědčí. A ten, kdo vykřikuje, že nikoho nepotřebuje často volá o pomoc.

Každopádně hezký nápad !

Jsem zvědavá na Tvé příští pokračování Jano, beru to s velkým nadhledem. Je fajn, když mají mladí zájem o staré lidi, jenže všelijakých spolků vzniká mnoho a přece jen pokud vznikne spontánně parta starších a jsou schopni pro sebe něco sami udělat, je to nejlepší. Charitativních spolků je nějak moc , ušlechtilé myšlenky mají i bohatí , v životě těch potřebných a osamělých se to nijak neodráží.

Moc si vnímavých mladých lidí vážím. Vím, jak je to občas těžké potěšit člověka, který už všechno vzdává. Lidí, kteří mají tak silnou psychiku a věnují se seniorům, není mnoho. Bohužel ani já nemám takové přednosti a s postupujícím věkem se psychika spíše oslabuje. Proto svoji sílu věnuji mé mamince, což mi přijde nejsprávnější.

Jano, příhodné téma. Zatím naštěstí nejsem osamělá; sama se sebou jsem ráda. Nemohu vědět, jak se zachovám, až jednou osamělá budu. Předpokládám ale, že na cestu mezi lidi se hned tak nevydám. Ostatně, třeba to bude jistit íčko. :-)

Já bych sice na mladou generaci tak moc nespoléhal, ale nakonec, co nám zbývá že? :-) A mezi nimi je spousta dobrých a nadšených lidí. Vím třeba o těch, kteří měli dlouho nemocného dědu nebo babičku a to jim ukázalo, jak je důležité se o někoho postarat, potešit, poskytnout něco, co starým lidem schází. Takže to je dobře. A je to velmi důležité pro staré (nad 80) a mírně starší (nad 60?) lidi. Protože , jak já říkám, ale nerad a s ostychem - samota zabíjí. Je to tak.