Jurášek

Tomu Hanko rozumím, naposledy jsem seděla na koni v mých 50ti letech. Také na klidném a hodném koni.

Příběh plný lásky. Příjemné vycházky.

Hanko,dobře že jste se s námi o svůj zážitek podělila. Povedlo se .

Koně miluji a každý den chodíme se psem na procházku a pozorujeme 3 krásné koně ,které jsou opečovány mladými děvčaty. Mají tam na louce výběh a stáj ,kde v létě je možno je každé ráno pozorovat a obdivovat jejich vznešenost. Krásný příběh.*********

Hanko, vím, jak se cítíte. 13 let jsme jezdil s dětmi na koňskou farmu do Rousměrova na Vysočinu. Já seděla na koni půl hodiny, dceři láska zůstala, tak si nedaleko od nás pořídila koníka. Je dobře, že jste si tuto lásku mohla obnovit. Tak ať vám to vydrží hodně dlouho. :-)

Když jsem začala studovat na VŠ a bydlela na koleji, zlákala mě kamarádka, abychom začaly s výcvikem jízdy na koni na blízké jízdárně. Koně jsem měla moc ráda, ale dobře jezdit jsem se nenaučila. Bavilo mě se o ně starat, ale trochu náročnější jízdy jsem se bála. Jednou jsme jeli se skupinou ven až do lesa. Já měla přiděleného hnědáka Olina, který byl považován za kliďase a lenocha. Přejeli jsme přes rokli a na kraji lesa se před námi prostíraly šíré louky a pole. Olda se mnou práskl do bot, vyrazil a já už ten cval z kopce nezvládla a "odešla jsem". Jen jsem ještě spatřila to velké koňské břicho nad sebou. Utekl až do stáje a mě to stálo flašku, to bylo pravidlo.Dnes bych na koně nesedla, ale jsou úžasní a všem lidem přátelství s nimi přeji. Moc hezké vyprávění, díky.

To je krásný příběh. Děkuju.