Plýtvání jídlem dosahuje rekordů

Mohu říci, že jídlem zásadně neplýtvám, nakupuji menší množství, někdy zbylé dám do mrazáku. Když se výjimečně něco zkazí, mám z toho nepěkný pocit. Šetřím i s vodou.

Vnučka mě dnes šokovala prohlášením, že ve školce mají kyblík, do kterého mohou vyhodit jídlo, které jim nechutná. :-(

Jak už jsem tady psal jednou: plýtvá jen ten, kdo byl v rodině tomu naučen. Plýtvání pomohl i ten prohnilý kapitalismus!

Někdy se plýtvá a někdy se neprodá jídlo které se vyrobí v cukrárnách, restauracích , a už funguje i mobilní aplikace projektu "Nesnězeno," kde se dá koupit jídlo ,které by se jinak vyhodilo ,dobrý nápad ,taky jedna z možností jak "nevyhodit "

Neplýtvám. Znám rozdíl mezi Spotřebujte do … a Minimální doba trvanlivosti … Občas ale něco stejně vyhodím. Trpím, když vidím v televizi, kolik jídla se zbytečně vyhodí v obchodech a restauracích.

"Sytý hladovému neuvěří.", "Lehko nabyl, lehko pozbyl." a "Z cizího krev neteče." Kdo si ale dnes uvědomí, že to "cizí", například spodní voda, je nás všech, I VE STUDNÍCH. Když jsme před čtyřiceti lety kopali studnu, museli jsme mít od vodohospodářské zprávy povolení, jak k vykopání studny, tak k odběru určitého množství vody. Říkat, "já si do bazénu točím vodu z "vlastní" studny, je laciné. Jednou na plýtvání, hlavně s vodou, dojedeme všichni.

Vím, že hotovky v nabídce menu se už později neprodávají, myslela jsem, že proto, aby si kupoval host drahé minutky. Unie nás zabije.

Máme příkaz z EU že po dvou hodinách se neprodané jídlo v restauracích musí zlikvidovat v kafilériích nesmí se ani zkrmit zvířaty . Směju se tomu jak potom se v akci "zachraň jídlo" dává lidem :) to jsou paradoxy že? Aby mě někdo špatně nepochopil rozhodně nekritizuju rozdávání jídla v této akci, ale ten předpis

Asi mne někteří z vás pochopí, že se nemohu dívat v klidu na to, jak někteří plýtvají. Tak mě to rozčiluje, že se raději odporoučím, abych nic neviděla. Doma jsem to v rámci výchovy okomentovat mohla, ale v zaměstnání to nebylo možné. Jen jedinkrát jsem řekla, že kdyby si mladé kolegyně takhle myly nádobí doma, nedoplatily by se. V kuchyňce v práci voda tekla o sto šest, i když se mohlo dát nádobí do myčky. Byla jsem za starou protivnou bábu, která by chtěla komandovat. Vícekrát jsem o plýtvání nic neřekla. Nemohla bych tak žít, snad proto, že pro nás v dětství nebylo nic samozřejmostí. Ať se jednalo o jídlo, pití, oblečení nebo vodu. Šetřilo se se vším.

Neplýtvám, ale vidím v odpadu na kompost spoustu jídla a divím se.. A vnoučata, jak se rozhodují, co budou jíst a co ne. Bídu na ně.