Co jsme mlsali aneb Retro cukrárna

Diky za vzpominku na dobroty, které všechny pamatuji. Jsem jíž mírně ve věku začínám být v kondici, kterou člověk nevolá,neb přijde sama,aniž by ji kdo zval, takže jsem při vzpomínání neporušila žádný ze zákazů jak své své obvodní tak i zubní lékařky....to je život.

No mně chybí gumoví hadi, oplatky Malina, Sparty a Dukly, tlusté hořké čokolády a šumáky všech variací.

Čekala jsem nějaké příspěvky, ale toto množství je pro mne opravdu milým překvapením. Některé sladkosti jsem opravdu zapomněla uvést, i když si na ně také pamatuji. Své vzpomínky jsem věnovala záměrně těm malým cukrárnám, tam některé druhy sladkostí ani neměli.

Příjemná vzpomínka. Nejvíce se pamatuji na fialky.

Ano, Zuzko, i tak se tomu říká, ale u nás jsem to znala jen pod názvem rahat. Soňo, mám to přesně naopak. Kam se na smetanové zmrzliny hrabou ty vodové. U nás jsou naprosto skvělé, ani italské se jim nevyrovnají, a to mi vždycky moc chutnaly. :-)

Vše o cem píšete, mi voní na dálku a do minulosti. Jakou skvělou chuť měly tatranky, mejdlicka, fialky, maliny. U nás byl cukrář a když mi dal zmrzlinu, tak navrch čokoládový bonbon. A ty ovocné vodové zmrzliny, kam se hrabou dnešní smetanové . Marokánky, eskyma, to vše odvál čas, ale nemelo to chybu .

Krásná vzpomínka. Skoro všechno cukroví znám, skoro všechno jsem ochutnala a pak jedla jen to, co mi chutnalo. Nejvíc polomáčené sušenky, ty mám ráda dodnes. A občas takové dlouhé, hnědé, trochu gumově tuhé provázky, ale nemůžu si vzpomenout na název. Nevíte někdo?

Jani, ty kostky jsou pravděpodobně to, co mají všude v Řecku a na Kypru (možná i v Turecku), v Řecku pod názvem Loukumi. Kostky, nejspíš ze želatiny, výrazně obalené pudrovým cukrem nebo škrobem. Jednou jsem na ně narazila v minimarketu s tureckými specialitami v Revoluční.

Květo, ano, přesně tak. I když se dnes škrobu vyhýbám, to by mi určitě pořád chutnalo. :-)

Marcelo, mně tečou sliny, že je nestačím utírat. Na všechno jsem si vzpomněla a mlsala to pravidelně z malinké cukrárničky ve Vršovicích Z Cukrárnička byla hned vedle kina Vzlet. Chodili jsme tam v neděli dopoledne na pohádky a vždy jsme se napakovali těmi dobrotami. Myslím, že mejdlíčka se dělali ze surového cukru. Dědeček ho měl pro včely.