Psycholog Jeroným Klimeš: Eutanazie je vlastně způsob, jak neplatit lidem důchod

Pravděpodobně jsem výjimkou, když jsem lépe prožívala dva rozvody, než pak smrt maminky. Byla mně nejen mamkou, ale i kamarádkou. Nikdy nezklamala, i za cenu #vlastni oběti#, což o partnerech říct nemůžu. Z rozvodu jsem se oklepala razdva?, smrt mamky ještě i po 9 letech bolí tak, že se kolikrát ani nedá nadechnout. Chlap je vždy nahraditelný, maminka nikdy. A pokud staroušci trpí v jakýchkoliv zařízeních, kam byli odloženi?, myslím, že hodně z nich by eutanazii volilo raději, než tam #čekat zapomenuti, na smrt#. Toť zase má zkušenost, narozdíl od pana doktora.

Patřím mezi ty, kdo jsou vděčni za tyto objektivní, i když nepopulární informace. Dorazit nemocného opravdu není řešení.

Pan doktor Klimeš je mým oblíbencem už dlouhá léta a s jeho názory souhlasím. Četla jsem i něco od pana Hnízdila, oba mají bohužel pravdu. Snad příští generace přestane vyzdvihovat anorektické mladé ženy, kterých jsou plné televize, a začne se více starat o to, co ji čeká po ukončení pracovní kariéry...

Jan Hnízdil na obalu své knihy "MÝM MARODŮM - Jak vyrobit pacienta, píše: "Lékař je člověk, který podává léky, o nichž ví jen velmi málo, k léčbě nemocí, o nichž ví ještě méně, lidem, o nichž neví vůbec nic." Myslím, že když se stát potřebuje zbavit lidí, z kterých už žádný přínos nekouká, nepotřebuje k tomu zákon o eutanazii. Stačí, když "nemocný" je hospitalizován a ke stávajícím trojím lékům je mu naordinováno dalších 10, některé i 2x denně. Po zmenšení obtíží je v lepším případě propuštěn z nemocnice do domácí péče s dohledem praktického lékaře, který na základě propouštěcí zprávy píše už jen recepty. Pak už nikoho nezajímá zda je nutné toto množství léků stále užívat. Jak dlouho myslíte že trvá, než toto množství "léků", které by měly dle lékařů vyléčit, pacientovi "propálí kotel". Farmaceutická lobby - Smutná realita :-(

Poněkud drsně napsáno, jeden by dostal přímo strach, co vše se mu může stát.

Název článku se mi vůbec nelíbí.Eutanázie je podle mě jediný způsob ,jak neprodlužovat utrpení v bolestech umírajícího člověka v LDN. Všechno se dá zneužívat ,ale vymlouvat se na to je nedůstojné a od psychologa dost zvláštní. Nepřála bych mu ,aby skončil v LDN a tam ho udržovali proti jeho vůli při životě. I ten pes ,kůň má humaní odchod ze života dovolen ,jen člověk o sobě nemůže rozhodnout.

Lékař psycholog nám dává možnost nahlédnout na eutanazii ze strany, kterou neznáme, pokud nejsme lékaři a za to mu děkuji. Díky tomu měním svůj pohled na ni, už si nepřeji, aby byla zavedena. Co by se mělo zavést, tak účinné, nemírné postihy zdravotníků, kteří se zpronevěřují svému povolání a s nemocnými zacházejí neeticky. Každý tu práci vykonávat nemůže, ale nikdo nikoho nenutí ve zdravotnictví pracovat. Taková nelidská sestra např. v LDNce si může jít vyzkoušet klidně jinou práci, jestli se cítí být přetížená a málo placená,např. doplňovat po nocích zboží v marketech, pracovat na údržbě veřejné zeleně,může se starat o dobytek, péct pečivo, rozvážet zboží, aby bylo ráno v obchodech čerstvé...vždyť je tolik jiné práce, kde staří trpící lidé "nejdou nikomu na nervy". Taková bývalá sestra se jinde ani nemusí dočkat nějaké "citové oploštěnosti", jak to tu kdosi "moudře" vyjádřil. PROFESIONÁL zná metody, jak se "citové oploštěnosti" nebo vyhoření vyhnout a přitom stále vykonávat povolání s láskou. Jenom nějaké tele si na rozdíl od profesionála neví rady a lidé kolem tohoto zbytečně trpí, pak na exponovaných místech, kde se pracuje s živými tvory, takový oploštělý tydýt nemá co pohledávat. Může si na chleba zkusit vydělávat jinde, brzo bude vzpomínat!

Pan psycholog to mysli dobre: zajistit dustojny zivot v domovech duchodcu. Jenze to by nase spolecnost musela byt vysoce mravne vyspela, soudrzna, motivovana, laskava sama k sobe. V takove dobe ale nezijeme. Praxe je takova, ze zamestnanec domova je zpravidla platove podhodnocen a voli tuto praci jako posledni moznou, navic stale ma peceovatelska pece bohuzel ten punc "spinave prace" a tak potom vypada i vztah zamestnancu ke klientum. Nadruhou stranu chapu, ze prace to je velmi psychicky narocna a casem k urcitemu emocnimu oplosteni musi dojit, jinak hrozi vyhoreni. Kazdopadne sama za sebe, dostat se do situace, kdy jsem doslova uveznena ve vlasntnim tele a je se mnou zachazeno jako se spinavym hadrem, tak doslova prosim vsim cim se prosit da, aby muj zivot lekar humanne ukoncil, bezbolestne podanim nejake latky. Dokonce jsem i pro pripady, kdy clovek ackoliv neni lezici a zcela nemohouci, muze svuj zivot asistovane ukoncit, napriklad z duvodu deprese, exekuce, nevylecitelne nemoci, ztraty rodiny a nemusel nikde chodit skat pod vlak. Je to hudba budoucnosti, ale snad jednou budou existovat boxy, kde clovek muze anonymne prijit, vypit latku, ktera ho bezbolestne usmrti aniz by musel neco zduvodnovat a dokladat to "posudky". Spolecnost bohuzel neni tak vyspela, aby dokazala cloveku v nouzi pomoci, cimdal vic je materialisticka a zivot jedince je posuzovan jen z pohledu, jestli jde z neho na sklonku zivota jeste neco tzv. "vytriskat". Krasna myslenka pana psychologa, bohuzel pri soucasnem stavu spolecnosti, kde jedinou hodnotou je ekonomicky zisk, je utopisticka. Kez se to jednou zmeni!

S názory pana psychologa nelze souhlasit. Je sice vždy možnost cokoliv zneužít, i euthanasii, ale... Ale ve velkém se to jistě neděje ani v zemích, kde je povolená, a ani dít nemůže. Mnohem horší, než dát možnost člověku, který nechce žít (nebo spíše živořit jako živý - mrtvý někde v LDN), aby sám zvolil, kdy, kde a jak chce ze světa důstojně odejít, je nutit člověka, který je zcela nemohoucí a nesamostatný, mnohdy nevnímající okolí, aby takto žil i několik let, aniž by mohl rozhodnout, zda to tak chce. Právě tyto instituce pro lidi přestárlé, nemohoucí, fyzicky i psychicky jen přežívající, je uměle udržují při životě (který postrádá důstojnost a těžko se dá životem nazvat) jen pro statistiky, aby bylo možno říct: všichni se podívejte, jak jsme úspěšní, kolik lidí se dožívá i stovky, jak se zvyšuje věk dožití. Ale v těch statistikách se už neuvádí, V JAKÉM STAVU se tito lidé toho věku dožívají, v jak nedůstojných podmínkách! Já bych tyto praktiky umělého prodlužování věku proti vůli těch lidí samotných klidně nazvala i týráním těchto lidí i jejich příbuzných, kteří se musí někdy i celá léta dívat na utrpení těch, které mají rádi. Výsledek je, že TRPÍ VŠICHNI, a nikdo neví, kdy to utrpení skončí. Takto to může chtít jen nějaký sado-maso, aby nechal svého blízkého trpět a jeho utrpení přihlížel a radoval se z toho, že se ta situace bude prodlužovat na nejvyšší možnou mez. Každý normálně uvažující člověk chce sám odejít důstojněji, a také důstojný odchod dopřát svým blízkým - i když jejich odchod bolí, přihlížet dlouhodobě jejich utrpení bolí mnohem víc.

Souhlasím s Olgou S. Úmrtí v rodině je velké trauma, nenahraditelná ztráta a nechápu, jak může toto psycholog srovnávat s rozchodem... I rozchod bolí, ale nejde u něj o život. Pan psycholog zřejmě ještě nezažil velkou duševní bolest z úmrtí v rodině. Ale jinak souhlasím, jsem proti eutanazii, zneužívalo by se jí. Společnost by se spíše měla postarat o péči o nemohoucí s lidským přístupem. Ctít stáří do posledních chvil.