Instagram je založen na tom, že lidé zveřejňují fotografie, kterými dokumentují svůj život. Většinou se jedná o snímky aranžované, krásné, z atraktivních míst. Když mají hodně sledovatelů, firmy jim začnou platit za to, že na síť dají třeba fotku z té určité restaurace nebo v oblečení určité značky. Je to jednoduchý princip, který funguje. Mnoho lidí tak instagramové profily známých osobností, modelek, hereček nebo třeba kamarádek či kolegyň, které se tímto způsobem prezentují, doslova fascinují. Instagram baví nejen mladé lidi, ale dospělé a propadli mu i mnozí lidé vyššího věku. Je zkrátka atraktivní, přitažlivý. Je to jako by si člověk prohlížel hezký obrázkový časopis a přitom ho má zadarmo.
„Na Instagramu mozek naráží na doslova nekonečné množství informací o druhých. Ještě k tomu jsou to zpravidla naaranžované, pečlivě vybrané fotografie, kterými se autor chtěl záměrně prezentovat. V tu chvíli začínáme prožívat pocit, že bychom se měli druhým vyrovnat,“ popisuje vliv Instagramu psycholožka Alžběta Protivanská. A pokračuje: „Přicházejí prožitky méněcennosti, slabosti, pocity selhání. Uprostřed takových emocí je už velmi těžké podívat se na věc racionálně – instagramový profil je umělecké dílo, každý tak vytváří jedinečný a svým způsobem krásný objekt, který se nedá napodobit.“
Problém je v tom, že mnoho lidí vnímá instagramové profily jako realitu.
„Asi rok jsem sledovala Instagram jedné ženy, která vyznává zdravý životní styl. Zjistila jsem, že je jen o pár roků mladší než já. Pořád si tam fotí své perfektně vypracované břicho, krásnou kuchyň, ve které připravuje úžasná zdravá jídla,“ vypráví třiapadesátiletá Renáta z Ostravy. „Koukala jsem vždycky na ty nádherné fotky dokumentující její nádherný život ve své staré oprýskané kuchyni, ve které nejčastěji vařím guláš, protože můj muž a moji dva kluci pořád chtějí guláš. Pozorovala jsem svá tlustá stehna, celulitidu a propadala se do pocitu, že jsem nemožná a hnusná. Pak jsem tu paní viděla na jedné akci, byl to festival týkající se zdravé výživy. Ona tam měla přednášku a něco prodávala. Vypadala jinak, než na svém instagramovém profilu. Byla mnohem silnější, i pod šaty bylo vidět, že její bříško není takové jako na fotkách. Byla to normální ženská jako já. Uvědomila jsem si, že vytváří falešnou realitu a že je můj problém, jak jsem to vnímala. Na její profil se ale ráda dívám pořád. Je to jako bych si prohlížela hezký časopis. Baví mě to, odpočívám u toho, ale už vím, že realita je jiná,“ vysvětluje.
Kdo se umí dívat na snímky na Instagramu jako na něco, co je jen a jen hezké, má vyhráno. Ještě lépe jsou na tom lidé, kteří tuto síť berou jako motivaci k tomu, aby si život udělali lepší. Kdo ji však bere jako prostředek ke srovnávání, je na cestě do záhuby.
Psycholožka Protivanská Instagram nazývá sítí sociálně antisociální. „Náš mozek reaguje na každý podnět, který mu přistane pod nosem. Za obzvláště důležité považuje přirozeně informace spojené s druhými lidmi. Je tomu tak proto, že naší nejdůležitější potřebou je opravdu být druhými přijati a oceněni. Po značnou část dětství na přijetí druhými doslova závisel náš život. Postupem času nám tuto potřebu naplňuje širší sociální okolí a nyní i sociální sítě. Háček je ovšem v tom, že srdíčka nebo palečky nikdy nevedou k prožitku opravdového mezilidského kontaktu,“ vysvětluje.
Neznamená to ovšem, že je dobré se sociálním sítím vyhýbat a považovat třeba právě Instagram za metlu lidstva. Lepší je naučit se s ním zacházet. Třeba právě tak, že člověka bude motivovat k nějaké životní změně.
„Toužíme mít stejné tělo jako člověk na fotce, podívat se do vzdálených krajů jako ona a umět přesně takhle vařit. Možná se o to pokusíme, ale vzápětí jsme zahlceni dalšími fotkami a úsilí vzdáváme. Tady leží podstata toho, proč jsme s Instragramem v kapse více náchylní k úzkostem. Vzniká totiž kvůli němu iluze, že mít dokonalý život nestojí žádné úsilí. Jenže všechno, co má v životě hodnotu, vzniká z tvrdé práce,“ upozorňuje Alžběta Protivanská. Podle ní by si lidé měli uvědomit, že to, co v nich na obrázkové síti probouzí touhu, přání či závist, mohou získat. Jenže tomu musí věnovat pozornost a nečekat, že to přijde samo. Psycholožka uvádí příklady řešení: Koupit si kuchařku a uvařit první dobrotu. Začít běhat a zažít pocit stoupající kondice. Přihlásit se konečně na kreslení a pozorovat, jak se zlepšujeme. „Zažít úspěch v tom, co jsme si sami vymysleli na základě touhy, je tím nejkrásnějším pocitem v životě,“ podotýká.
Zkrátka, moudrý člověk bere Instagram a podobné sociální sítě jako běžný produkt doby, ve které žije. Seznámí se s ním a pokud cítí, že to potřebuje, použije ho jako motivaci. Pro starší lidi může být také zajímavou příležitostí seznámit se s tím, co je takzvaně in ve světě mladých nebo v jiných oblastech života, o kterých moc nevědí. Zkrátka být takzvaně v obraze. Může být příjemnou součástí života, zábavou. Ale neměl by být ničím víc.
