Pane, nechcete si povídat? Samota žene seniory ven
Ilustrační foto: pixabay.com

Pane, nechcete si povídat? Samota žene seniory ven

29. 7. 2019

To je dneska hezky, že? Jak zvládáte to horko? Mohu si k vám přisednout, nebude vám to vadit? Pro někoho je naprosto přirozené, že navazuje kontakt s cizími lidmi. Pro někoho je to nepředstavitelné. Faktem je, že mnozí single žijící lidé vyššího věku po povídání si touží, ale nemají k němu příležitost.

O tom, že jde o problém, který se týká mnoha lidí v mnoha zemích, svědčí pokus, který probíhá v britských supermarketech. V kavárnách v obchodních centrech tam zavedli stolky pro osamělé lidi. Prodavači a provozovatelé supermarketů a nákupních center si totiž všimli, že jejich velmi častými návštěvníky jsou lidé vyššího věku, kteří tam jen tak bloumají. Procházejí, okukují výlohy. Nepřišli nakoupit, přišli, protože se cítí být doma osamělí. Hledají kontakt, je jim dobře ve společnosti. Nákupní centra nyní totiž plní podobnou úlohu, jako kdysi měla náměstí, kolonády, promenády. Jde o prostory, kam člověk jde, když chce být součástí společnosti, když nechce být sám.

„Koncept stolků pro osamělé spočívá v tom, že si u nich mohou sednout lidé, kteří si chtějí s někým povídat, konverzovat. U těchto stolků nejsou zástrčky na elektřinu, není u nich wifi. Jsou označeny logem, které naznačuje, že jsou určeny pro konverzaci,“ uvedla stanice BBC.

Manažer jedné z britských kaváren v rozhovoru pro BBC uvedl, že ví o mnoha starých lidech, velmi často jde prý o muže, kteří prosedí v kavárně i několik hodin. „Poměrně často vidíme staré pány, kteří se s prodavači či obsluhou snaží navázat kontakt, popovídat si. Vidí v nich něco jako přítele, se kterým mohou prohodit pár slov, protože často pro ně jde o jejich jedinou sociální interakci za celý den,“ uvedl.

Podobnou zkušenost má sedmasedmdesátiletý Richard z Prahy. Před rokem ovdověl. „Zjistil jsem, že některé dny vůbec nepromluvím. Nemám s kým. Manželka měla kamarádky, občas jsme někam šli, někdy ty její kamarádky přišly k nám. Děti nemám, přátele taky ne. Když cítím, že už doma z toho ticha magořím, jdu do obchodního centra. Vidím tam hodně starších lidí, kteří se jen tak procházejí nebo sedí u kávy. Několikrát mě napadlo, že bych s někým dal řeč. Jenže pak si řeknu: Už je z tebe takový ten dědek, co sedává v parku a kolemjdoucím říká, že je dneska pěkné počasí. Takže se jen tak procházím, koukám a někdy poněkud trapně žertuji s prodavačkami,“ vypráví.

Těžko říct, zda nápad s kontaktními stolky uspěje. Zda lidem bude připadat divný nebo dobrý. Ale je možné, že jde o způsob, jak osamělým lidem naznačit, že osamělí nejsou, protože stejně jako oni žije spousta lidí dalších. Naznačit jim, že samota a osamělost jsou dvě rozdílné věci a je jen na každém, zda si je udělá příjemné nebo nepříjemné. Tedy, že není nic špatného na tom, když se nás někdo zeptá: „Jak se máte? To je dneska hezky, že?“

„Problém je v tom, že vymizela místa setkávání, která dříve byla přirozená. Lidé se dříve třeba sešli na náměstí. Nebo v kostele či na hřbitově. Existovaly malé venkovské krámky, malé pošty. Lidé měli více příležitostí sdílet své starosti, vidět se se sousedy, jen tak něco prohodit. Nyní takových příležitostí, jak běžně navázat hovor, podstatně ubylo,“ míní psychiatrička Tamara Tošnerová.

Pro mnoho lidí se takovými místy staly supermarkety, nákupní centra. Psychologové sice často uvádějí, že lidem škodí, když v nich tráví hodně volného času, jenže v případě seniorů to neplatí. Je divné, když mladá rodina s dětmi místo toho, aby si vyjela do lesa, tráví víkend okukováním obchodů v obchodním domě. Ale divné není, když se do obchodního centra jde projít ovdovělý senior, který už pár dní s nikým nepromluvil a cítí, že mu udělá dobře, když se podívá, co kde nového, bude v rušném prostředí, prohodí aspoň pár slov se slečnou, která mu přinesla kávu. „Mám mezi zákazníky starého pána, který chodí dvakrát týdně na kafe a pokaždé si spolu moc dobře popovídáme,“ říká mladá žena, která obsluhuje v kavárně v jednom z ostravských nákupních center. „Zpočátku byl takový nesmělý, ale pak začal žertovat. Chodí pravidelně, takže už vím, že ovdověl a  že mu to dopoledne u nás zpříjemňuje život. Dopoledne ve všední dny tady mám zákazníků málo, takže si s ním můžu povídat. Párkrát jsem mu dala jako pozornost podniku nějakou malou sladkost a on mi za to přinesl kytku. Byla jsem v šoku, ale on řekl, že je pro něj velmi důležité, že zase může nějaké ženě koupit kytku. Není dotěrný, naopak, vznikl mezi námi moc pěkný vztah a já díky němu vzpomínám na mého tátu, který před lety zemřel,“ vypráví servírka.

Jistě, jiná servírka se může při pokusu o žertování nebo nezávaznou konverzaci zatvářit znuděně, odmítavě. Stejně tak může být odmítnut jakýkoli pokus o konverzaci s někým, kdo sedí na lavičce, okukuje výlohu, prochází se. Může, ale nemusí. Právě v tom jsou takové pokusy o konverzaci vzrušující a zábavné. Protože nikdo nikdy neví, jak dopadnou. Jestli z nich člověk odejde s pocitem: Tak teď jsem se totálně ztrapnil, už je ze mě dědek, který oslovuje cizí lidi. Nebo s pocitem: Tak to by mě nenapadlo, že si tak dobře popovídám s někým úplně cizím.

samota stárnutí vztahy a sex
Hodnocení:
(4.8 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Bohumila Majerová
To praktikuji v cizině a ještě si pocvičím jazyk
Marie Ženatová
Díky moc za zajímavý článek...
judita lišková
Nemusí jít jen o člověka, který je sám...vdovec, vdova...ale vůbec o sociální kontakt, který už v seniorském věku není tak častý. A to přesto, že máme doma protějšek, takže sami ani osamoceni nejsme...jen máme chuť si občas popovídat s někým zvenku. Někdy vítáme, že s námi chce ten druhý zavést hovor...jindy nám to nemusí být po chuti, záleží na náladě a na sympatiích. S protivným vlezlým člověkem se nebaví rád nikdo, ale se sympatickým protějškem může příjemně uběhnout třeba čekání na autobus, či hovorem na lavičce v parku, v cukrárně, můžeme strávit chvilku s někým, kdo se též neostýchá mluvit s cizími lidmi...
Soňa Prachfeldová
Pokud to jen trochu jde nebát se vylézt ze své ulity, pokud je někde nějaký klub seniorů , zajít tam popovídat si a třeba získat i přítelkyni , přítele ,hned je ten život pro osamělé lidi veselejší. Kluby jezdí na zájezdy, pozná se zase něco nového, ale hlavně se člověk necítí sám. Jen se nebát a jít mezi lidi.
Mariana Mášová
zoufalství starých lidí z samoty je obrovské, vyhledávají alespoň nějaký život , dřív byly na vsi hospůdky , kam šel děda na jedno , babka do krámku , sousedi s podobnými problémy , dnes je na vesnici pusto, mladí nikam nechodí , děti neběhají, chalupy mají lufťáci , kteří přijedou jednou za čas , hospody zavřené, ale hlavně , ono jsou nějak uzavření všichni lidé , o povídání nestojí , jakoby je obtěžovalo povídání s někým jiným . A obhodní centra - tam se cítím naprosto sama , i když je tam tisíce lidí. Je to jen dav , který je osamocen.
Drahomíra Stínilová
Ráda si povídám s lidmi. Kolikrát jedu vlakem a popovídám si i s mladšími když vidím, že mají zájem. Tím může člověk pozorovat povahy, může to být i námět na povídku, nějaký postřeh z rozhovoru. Taky si často povídám nahlas sama se sebou. Ne proto, že bych neměla s kým, ale třídím si tím myšlenky. Ovšem co si myslí o mně lidé na ulici, to je mi jasné. Zajímavý článek a s těmi stolky dobrý nápad.
Eva Kopecká
Moc milé počteničko. Samota jednou.navštíví každého. A je docela smutné, když člověka na ulici zastaví známá důchodkyně, která má široké příbuzenstvo, ale za každou cenu si chce povídat s vámi a to hned. Že nesete těžký.nákup a jste unavení z práce, jí je jedno.....
Soňa Prachfeldová
Hezký článek a je to tak, lidé si chtějí povídat, zejména ti starší . Když jdu s pejskem, obejdu nakonec ves /podle času/, s každým kdo je venku prohodíme pár slov a mám z toho hezký pocit. Zrovna tak nyní na pouti se setkali lidé, kteří sem chodili už za mlada a jak rádi se zastaví a popovídají se známými, ožívají vzpomínky až do školních let. Ve velkém měste je to asi obtížnější, ale takové sezení pro osamělé by mohlo být fajn na popovídání a možná příště zase ...
Jana Šenbergerová
Zatím spíš od lidí utíkám, ale kdoví, třeba budu jednou vděčná za společnost k popovídání. Zajímavý nápad.
Dana Puchalská
Hezký článek. Děkuju.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?