Také si povídáte s kočkou?

Samozřejmě, povídám. I když vlastně melu skoro pořád to samé. Dokonce mám už i znakovou řeč pro konverzaci se starým Čertíkem, který je téměř hluchý. A jde to dobře.

S vlastní kočkou si nepovídám, protože bohužel kvůli alergii ji mít doma nemůžu. Vynahrazuji si to při mých toulkách. Kdykoliv se s nějakou tou mickou potkám, pozdravím se s ní a když má zájem a nezmizí za plotem, tak i pohladím.

Povídám si i s indiánským talismanem, natož s kočkou :-) Kočky mám rád. Doma je nemáme ale venku se na mne často lepí nějaké toulavé.... :-)

Zdeni, hezké a milé :-) Já mluvím na psa i na kočku Bětku. bětka k nám přišla také sama. Je bohužel velmi nemazlivá a i po pěti letech se tváří, že je plachá a lekavá. přijde za mnou na zahradu a pak jako vyděšeně prchá, když ji chci pohladit. Jen když jí do misky dávám ranní dobrotku nastavuje hlavičku a čeká, kdy ji pohladím. Jako by věděla, že potřebuji nějakou odměnu za to, že u nás dostává vše, co potřebuje :-)

Mám doma dva kočičáky - Piškot je krásný chlupatý kocourek, který dokonce chytil živou myš a přinesl mi ji. Rád chodí na zahradu a je vlký mazel. Oproti tomu Britunka je opravdová britská lady, Oba se dobře snáší, občas si hrají a já jsem ráda, že je mám. Je zajímavé, že každý má jiné chutě. Britunka miluje kapsičky Scheba a Piškot by nejraději syrové masíčko.