Co jsme doma jedli, co jsme doma vařili

Moje schovanka Irenka pochází z Polabí,kde se řepný sirup velice používal v kuchyni a na Vánoce dělá makové peciválky. To jsou makové buchtičky,pečené samostatně na plechu,po upečení napařované horkým mlékem a polévané řepným sirupem a rozpuštěným máslem,sypané strouhaným perníkem.Je to neskutečná dobrota,která pochází jistě ze starých dob. Líbí se mi,že tu tradici zachovává i taková třicátnice. Jinak článek mě přenesl do dětství.My chodili u babičky do obchodu k Zichům,prodávalo se máslo a kvasnice na váhu a mléko do konývky na objem. Pamatuji mléčnou polévku s nudlemi(já mléko můžu a škraloup miluji).Jahelník se nepekl(mě se zdá ,že v 60.letech ani nebyly ke koupení jáhly),zato rýžový nákyp jsem milovala,zejména kvůli zapečenému ovoci.

Vařím, vaříš, vaříme, je vždy vděčné téma. Také pamatuji takovou pohodu na vesnici. Pěkně jste to popsala.

To mě inspiruje na vzpomínání..Vím, že se vařily jáhly, ale pro děti už jen trhanec s ovocem. Milovala jsem vdolky na drátěnce , rozříznuté s máslem a skořicí. Hodně se vařilo z bramborového těsta, šlejšky se strouhankou vařím. Švestkové knedlíky s mlékem mi nechutnaly, ale tatínek zvyklý z domova je miloval. Dcera se na Plzeňsku seznámila s uhlířinou a vaří ji. Ano, vše se vařilo a jedlo pomalu v pohodě a s láskou.

Nejlepší je ta pohoda. :-)

Poutavě napsaná vzpomínka. Hezky se to četlo a potěšilo mě to.Také jsem zavzpomínala na jídla z mládí a uhlířinu znám. Jahelník jsem nikdy nejedla ,ale rýžový nákyp jsem nechtěla nikdy jíst, zato bramborové placky jsem milovala.Dík za recept..***********

Mnohé z těchto jídel mi připomnělo naše dětství a maminčinu kuchyni. Jahelník jsem určitě nikdy nejedla, maminka dělala rýžovník. Ten mi moc nechutnal, právě tak ne škubánky. Maminka se snažila "vylepšit" je tím, že nám na talíři vymodelovala nějaké zvíře, nejčastěji myš nebo žábu. Naše teta pekla zase výborné buchty a minikoláčky. Masa jsme moc neměli, někdy maminka udělala z mletého bifteky se špekem - ty byly vynikající! Jinak by se dalo říci, že vařila klasicky. Bramborové placky, s máslem a cukrem nebo s povidly, jsme jako děti znaly od babičky.

Oprava k těm.... plackám musela být melta s mlékem.

Jsem asi divná, ale já mléko miluju v jakémkoli stavu - studené, teplé, horké, vařící, kyšku, podmáslí a (stydím se) škraloup. Mňam.

Moc hezky napsané, také jsem si u čtení zavzpomínala.

Moc krásné vyprávění o dětství a jídle u babičky. Pamatuji se na venkovskou babičku, která dělala jedinečné lívance. Ty byly úžasné. A když náhodou zbyly, tak jsem je milovala studené s máslem místo chleba. A nebo jako knedlíky s vejci. A placky z brambor to bylo vynikající jídlo ale musela k nim být měla s mlékem. Mléko miluju dodnes. Ale nesmí být teplé, to stávkuju. Ještě jednou děkuju za moc hezký článek.