Ilustrační foto: ingimage.com

Prázdniny – čas, kdy jsou senioři žádáni a hýčkáni

9. 7. 2019

Babi, pohlídáš nám malou? Dědo, můžeme ti na týden přivézt psa? Mami, budeš nám chodit krmit kočku? Jejda, babičko, Péťa má horečku a nemůže na ten tábor, můžeme ti ho přivézt? Takové věty slyší senioři o prázdninách velmi často. Léto je čas, kdy jsou opečováváni a hýčkáni. Jejich příbuzní je totiž potřebují.

vnoučata

Autor: Vratislava Hofmanová, redakce

Hodnocení:

(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Aranka Johnová 14.7.2019 15:44

Na vnoučata se těšíme,pohlídáme,když je třeba,ale abych je měla pravidelně každý týden,jako je má druhá babička,to nechci,nám děti také nikdo nehlídal a dnes je možností,tak co.

Věra Halátová 13.7.2019 21:00

Mně nikdy nikdo děti nehlídal. Dědeček a babička nemusí vždy skákat tehdy, když mladým něco nevyšlo. Rodiče se musí starat. "Hlídat" mohu psa, ale ne dítě. Dítěti se musím věnovat. A od toho jsou rodiče.

Vlasta Simonová 12.7.2019 17:24

Nikdy nepochopím prarodiče, kteří se na vnoučata netěší, ba dokonce jsou pro některé jejich vnoučata přítěží. Zastávají názor, že když chtěli mít mladí děti, ať se o ně starají a bába s dědkem(nebo každý sám, nebo si dokonce našli na stará kolena "přítele/kyni") si užívají jak ztřeštění mládežníci. Když nevidí a necítí, co je skutečná hodnota a občas také potřeba, když už jim o vlastních potomcích nic neříká srdíčko. Obzvlášť když jejich "mladí" na ně nijak nekašlou a těmto starým diblíkům pomáhají -samozřejmě dle svých možností. Protože těch vlastních povinností mají mnohokrát víc než prarodiče, obzvlášť kteří už jsou třeba v důchodu, relat.zdraví, ale mnozí hlavně s nadbytkem elánu pro milostné pletky. Takoví později se vůbec nemůžou divit, že mladé taky nezajímají. Jenže takoví obyčejně v DD nekončí, to spíš ti, co by se pro děti nadměrně rozdali, až je rozmazlí. Proto všeho s mírou a rozumně. Nepamatuji, nevím, že by se dřív tema vzájemné pomoci v rodinách muselo až tak řešit, většinou se vzájemně pomáhalo tak nějak automaticky, a bez velkých slov. Jenže dřív ještě houfy takových starých věčně rozjívených mladic neexistovaly. Rodiny byly převážně spořádané, funkční. Ty báby a dědky, co "nemají čas" na děti ani jednou do roka o prázdninách, kdežto na výlety, kavárničky, tanečky vždycky ano, nechápu a z duše neuznávám...to jsou prarodiče jenom podle názvu. Asi jsem prudérní...a nemoderní, zkrátka out...kéž by se to změnilo ...asi jen moje zbožné přání.

Hana Rypáčková 11.7.2019 08:27

Je to tak. Nejvíc. Ale i přes rok v nemoci rádi pomůžeme...

Zpět na homepage Zpět na článek

Marcela (69 let): Vnučky trápí úzkosti, já nechápu proč, když se mají dobře

Nevím, co se to děje. Stále čtu o tom, že děti a mladí lidé trpí psychickými problémy, chodí k psychiatrům. Nevěřila jsem, že to tak skutečně je, dokud se problém neobjevil v naší rodině.

Redakce

Kdo si hraje, nezlobí

Kdo si hraje, ten nezlobí. To se sice říkává o dětech, ale v přeneseném slova smyslu to platí i pro dospělé. Komunikace v naší seniorské domácnosti je po mnoha a mnoha letech společného života dost stereotypní. Ale spolehlivě ji dokáže rozproudit následující věta: “Něco mě napadlo.”

Vladislava Dejmková

GLOSA: O Zoubkové víle

Už jste někdy slyšeli o Zoubkové víle? Neslyšeli? Je to tak, když vypadne lidskému mláďátku první mléčný zoubek, ono si ho schová pod polštář a ráno se podívá, co mu zoubková víla nadělí. Našemu prvňáčkovi vypadl první zoubek, a tak si ho s nadšením schoval pod polštář.

Soňa Prachfeldová

Nesnídají a nehýbou se. V Česku přibývá dětí s nadváhou i obezitou

Čtvrtina českých dětí má nyní více kil než je zdrávo. Rodiče tento fakt často komentují větou: Nevíme, jak je to možné. Nicméně lékaři a odborníci na zdravý životní styl se shodují, že za to mohou především mámy a tátové.

Vratislava Hofmanová, redakce