Louky už jsou skoro celé posekané, však moc trávy v těch vedrech a suchu nenarostlo. Co mě na svátečním odpoledni nejvíce uchvátilo, byla oblaka. Nádherná podívaná .
Polní kytičky už také skoro všechny odkvetly, jen traviny šuměly ve větru. Když tak procházím krajinou, pozdravím tolik mně známé stromy, které vidím na jaře, v létě, na podzim i v zimě. Jsou mi důvěrně známy i srnky, které se pasou na loukách. Jen z divočáků mám respekt.
Fascinuje mě výhled, který se mi vyskytne, a když je jasno, je vidět daleko. Z vršků vidím Hostomice, Chotějovice, Světec, Bořeň na dosah, pod Krušnými horami se rýsuje Osek a Duchcov. Vidím elektrárně pomalu do chladících věží, vidím rozrytou zemi, kde těží uhlí Doly Bílina, mrká na mě Milešovka a hrad Sukoslav nad Kostomlaty. I když tyto mé výšlapy trvají léta, nikdy mě neomrzí.
Jak jsem již psala, je to úžasný kraj, kde máme snad vše na dosah ruky, a když zapojíme nohy - úspěch z krásné podívané je jistě zaručen. Je škoda, že tak málo lidí využívá dary , které má okolo sebe. Potkávala jsem velmi starou zvěrolékařku, která s batůžkem chodívala na několikakilometrové túry a říkala, že tohle potřebuje k životu, bylo jí kolem 90 let. Už jsem ji nespatřila, vydala se na svoji nejdelší pouť. Šťastnou cestu, milá paní doktorko!
Vykročte se mnou, přátelé, na letní procházku přírodou, kterou mám tak ráda.