Touha po klidu

Ve spoustě možností, které vnímáme, je dneska největší umění si vybrat a nesnažit se uštvat sám sebe. Já to taky teprve trénuju :-)

Obávám se, že dosáhnout tohoto stavu je velmi těžké. Jsme součástí nějaké společnosti a ať chceme, či nechceme, ta společnost nás ovlivňuje. A často sami také tu společnost chceme ovlivňovat. Zaplaťpánbůh za prchavé chvíle, o kterých píší dámy přede mnou, které nás alespoň na čas oprostí od dění světa. Je to moc pěkná úvaha.

Amen ! Není co dodat....

Mám ráda své ranní toulání přírodou s fotoaparátem. Tam cítím harmonii klidu s okolím i uvnitř své mysli. Ale pak se vracím do reality a klid se vytrácí a neumím si zatím nedělat starosti o své blízké. Aby se jim nic nestalo při jízdě autem, v zaměstnání, aby byli zdraví ...atd. A pak přijde nové ráno a klidné tišící chvíle, které jsou jen moje... díky za ně. Zuzko, jako vždy *****

Takový pocit klidu ve mě navozuje setkání s milými starými lidmi, všechno pomalu, piánko, s nadhledem, možná si už nervní situace nepřipouští. To je ale jen na chvíli. Zase se musím trochu uštvat, abych klid hledala. Moje uklidňující činnost je příroda, nebo kolo, nebo plavání bez hluku lidí, to cítím soustředění do sebe. Každý to máme trochu jinak nastavené, ale klidné nitro potřebujeme asi všichni.

Během svého života jsem došla k závěru, že mi nejvíc vyhovuje dynamický klid. Já vím, zní to jako protimluv, ale já ten pocit, který mívám, vnímám přesně tak. Můj vnitřní život je určitě mnohem aktivnější než ten vnější. A často klamu tělem. Čím emotivněji vypadám, tím jsem uvnitř klidnější a naopak. Vypadám klidně, ale cloumají mnou emoce. Mám ráda klid, když po mně nikdo nic nechce a ani já se nikam nehrnu. Miluji i okamžiky bez myšlenek. Ty totiž bývají největšími nepřáteli vnitřního klidu. Zuzko, pěkně jsi mě vyvedla z klidu a donutila k akci. :-) Plně se ztotožňuji s posledním odstavcem. Dík.

Moc krásně jsi to napsala, Zuzko, díky! a tu poslední větu vytesat do kamene.

Mám také ráda klid. Ale po pořádné akci. A v tom se asi lišíme. Je to asi dáno temperamentem. Hezký článek. Těšila jsem se na báseň, ale i próza mě potěšila.

Zuzko, napsala jsi to moc hezky. Naprosto s tebou souhlasím.

Milá Zuzanko, tento článek jako by mi mluvil z duše, moc a moc za něj děkuji...