Před nocí Svatojánskou
Z archívu autorky článku

Před nocí Svatojánskou

6. 7. 2019

Letos jsme nemohli s kamarádem Lukym prožít Svatojánskou noc, tak jsme se vydali do osady Šumná ve dne. Tam jsme už Svatojánskou noc prožili, ale z místa, kde jsme si tenkrát tajemno užít chtěli, jsme doslova prchli. Proč, ptáte se? V lesích poblíž cosi zaštěkalo, či zavylo jak z hororu. Dodnes nevíme, co to vlastně bylo... Vlk, či něco jiného? Při úprku jsem tam zapomněla nůž po tatínkovi. Ač jsme strachy skoro nedýchali, pro nůž jsme se vrátili, a tak se mnou dále putuje po výletech.

Nicméně místo, odkud jsme tenkrát utekli, nás zaujalo pro atmosféru (velké kameny, potok), a tak jsme se tam vrátili ve dne, že to prozkoumáme.

Meginka zůstala s chůvičkou Vlastou, pro ni by to byla příliš velká štrapác, je to přece jen už dáma v letech. Ostatně ve společnosti Vlasty je Megí moc ráda.

Ač ve dne, zabloudili jsme už na cestě a minuli místo, kde také tenkrát bylo tajemno s příjemným mrazením v zádech, což o Svatojánské noci bývá často s momenty překvapení, že i Harry Potter je na tuto noc kouzel prostý učeň... -:) A aby toho nebylo málo, marně kameny s potokem hledali jsme. Byť jsme stoupali stále výš, hledané místo nikde...? Nechápali jsme. Že by nám toto místo nebylo souzeno? 

Bylo to, jak se ukázalo později, pro nás vlastně dobře. Usadili jsme se tedy jinde u potůčku, který má jméno Bílý.

A jak jsme později zjistili, kouzelné místo to vskutku bylo.

Měli jsme "devatero" bylin pro Matku Zemi, ty jsme jí s pokorou poslali po proudu potoka. Čistá, průzračná voda sváděla k osvěžení, jak u Krakonošova potůčku. Zaujala mne nebeská modř pomněnek, které má maminka milovala. Jakoby modrý "koberec" pro nás připravila... 

Nezapomněli jsme bytostem lesa usušené jmelí darovat u jednoho z vzrostlých buků.

Na chvíli jsem byla husopaskou, mám z nich respekt, blížila jsem se opatrně. K mému údivu přede mnou utekly - nejsou to husy našich babiček, jak vidno.

Cachtali jsme se ve vodě. Ledová byla, ale my neodolali a potůčkem jsme se i prošli, tak dobře nám tam bylo. 

Cestou zpět jsme našli i hledanou pěšinku, kde jsme se pozdravili s koněm a poníkem.

Můžete zhlédnout video z výletu se stejným názvem, jako zde u článku. Řeknu vám, videí máme z cest více, ale toto mne dojalo. Zřejmě proto, že jsme s přírodou na tomto místě jakoby společně dýchali, jakoby jedno srdce tlouklo za nás za všechny přítomné.

Na závěr mám pro vás hádanku. Pokud souzníte s přírodou, zas tak těžká pro vás nebude. Napoví pár veršů: V hladině se tváře zračí, na harfičky hrajou raci. Voda má dar svatosti. Pod hladinou tančí s námi vodní bytosti...

Rozluštění hádanky najdete ve videu. I my jsme to zdánlivě neskutečné tajemno (byť jsme jej cítili již na místě) objevili až ve videu. A o to víc jsme pak pochopili, proč nám právě zde bylo tak dobře na duši.

Kdo vnímavý je, ten jistě tuší, o co šlo, i bez videa.

A neptejte se mě na rozluštění hádanky. Věřte, že i když na to nepřijdete, kdoví, třeba sami cosi podobné jednou zažijete. Tak to ostatně má být. Žít své životy, objevovat, žasnout nejlépe ještě s někým. Ostatně to tajemno třeba má být skryto a odhaleno mělo být jen nám...

Snímků moc není, více jsme vnímali tu atmosféru, než fotili. Video myslím přinese čtenářům více.

Mějte i vy, čtenáři dny, které vám vykouzlí úsměv na tváři a pohladí vás na duši.

    Eva & Luky

 

Můj příběh
Autor: Eva Krausová
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Krausová
Díky všem, které článek i video potěšilo.
Hana Šimková
U Krakonošova potůčku, ta fotka je nádherná.
Ilona Erika Kolář
Moc pěkné. Na tvé psaní o Svatojánské noci si pamatuji, hlavně na živou debatu pod článkem. :)
Eva Krausová
Jani, Ivanko uhodly jste. Upravená verze hudby Krkonošských pohádek. Ivanko, neříkej, že by se Ti to nepodařilo. Ona ta vnímavost je v každém z nás. Jistě bys vnímala podobně, nejdříve třeba méně, ale časem by ses v tom okouzlení přírodou "vykoupala" také, to mi věř. Já jsem přírodu měla ráda vždy díky rodičům s nimiž jsem cestovala. Také jsem vše dříve tak naplno neprožívala, to okolnosti mého života mi ukázaly cestu, kudy se vydat a co je pro mne obohacující. V životě toho leckdy mnoho ztratíme, abychom poté nalezli ty pravé "drahokamy" žití. A v tom všem je hlavně láska, pokora, vděčnost.
Věra Ježková
Evo, moc hezky poetický článek i video. Jako první mě napadlo Řeka čaruje.
ivana kosťunová
Ano- moje oblíbené Krkonošké pohádky- Anče, Kupa, hajnej… Díky za procházku vaším světem. Mě by se to samotné nepodařilo, určitě bych nevnímala to, co vy. Fotky opět tajemné a krásné.
Jana Šenbergerová
Krkonošské pohádky ... :-)
Eva Krausová
Zuzko, myslím, že Vy to máte stejně jako já v životě, též jste moudrá, bez přetvářky. U mě víc, než o moudrost jde o to, že vím, co jsou mé priority v životě, byť jde o zdánlivé maličkosti. Soni, hudba se líbí i mě, jistě si vzpomenete, kde jste ji už slyšela. "Odpověď" je přímo v článku. -:) Film Řeka čaruje to nebyl, ač zde čaroval lesní potůček... Kdo z vás, "Íčkaři" na to přijde? Popř. prozradím později.
Soňa Prachfeldová
Nebyl to film Řeka čaruje ?
Soňa Prachfeldová
Díky Evko za krásný prožitek z článku a zejména z nádherného videa z přírody, to se povedlo. Překrásná hudba doprovázela i film, ale nevzpomenu název.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?