Když jsme tak prohlíželi mapu, kam vyrazit, nalezli jsme bílé místo u Bílých Karpat. Bylo rozhodnuto.
Byl konec června 2017, a my jsme se vydali autobusem směr Lopeník, kde jsme měli rezervované ubytování v jedné kamenné chatě s bazénem. Naši skupinu tvoří ze 75 procent důchodci, a stejné procento zaujímají - (po moravsku) baby. První zastávku jsme si udělali v hezkém městě - Uherském Brodě.Když jsme kráčeli po novém mostě přes koleje směr náměstí, nemohli jsme si nevšimnout krásně opraveného vlakového nádraží. Bylo to asi nejhezčí nádraží, jaké jsem kdy viděla. Také upravené náměstí se spoustou květin se nám líbilo. Nakonec jsme se vyfotili u sochy Amose Komenského a vyrazili do Bílých Karpat. Po zastávce na kafíčko na Mikulčině vrchu, ze kterého byl hezký pohled na okolní krajinu, autobus popojel směr Lopeník a po cestě nás vysadill asi 8 km od místa ubytování. Vyrazili jsme hledat náš přechodný domov, a ne všichni byli napoprvé úspěšní, někteří bloudili, jiní vnikli na cizí pozemek a hlídací pes jim za to potrhal, naštěstí, jen svršky. Nakonec jsme se všichni sešli u první večeře.
Další den nás autobus vyvezl poznávat okolí Lopeníku na Moravsko-slovenském pomezí. První zastávka byla na poutním místě Sv. Antoníček, ze kterého byl hezký pohled na vinice městečka Blatnice (zdroj bulvár - prý tam nedávno měli svatbu Táňa Vilhelmová a Vojta Dyk). Další místo, které jsme si prohlédli, byla Kněždub - rodná ves známého moravského malíře Joži Úprky, který maloval hlavně slovácké motivy a místní kroje. Nejznámějším obrazem je jeho Jízda králů. Moc se nám líbilo také ve vesničce Radějov, hlavně posezení v hospůdce a její zahradě plné růží. Na zpáteční cestě byla zastávka ve vinařské obci Petrov, známé také svými barevnými vinnými sklípky. Tady jsme si doplnili na večer zásoby dobrého moravského vína.
Přes noc se pokazilo počasí, zrovna když jsme měli naplánovaný výstup na nejvyšší horu Bílých Karpat - Velkou Javořinu. Zvládli jsme to i v dešti, a dobrá nálada nás neopustila. Tento kopec vysoký 970 m stojí přesně na moravsko-slovenské hranici, takže majitelé útulné hospody na Holubyho chatě jsou Slováci. Na požádání půjčovali promoklým turistům a cyklistům teplé deky na zahřátí. Přímo nad naším ubytováním byl další bod, kde se každoročně koná setkání Moravanů a Slováků, a to pod rozhlednou Lopeník.
Protože hranice jsme měli hned za zády, podnikli jsme i pěší pochod na slovenský Vršatec a autobus nás zavezl do krásně upraveného historického města Skalica. Toto město stojí určitě za zhlédnutí. Potom jsme zamířili do Čachtic, na nechvalně proslulý čachtický hrad, kam jsme se museli už vyšplhat po svých. Každý jistě zná pověst o krvelačné čachtické paní. Ve vesničce pod hradem stojí její dřevěná socha v nadživotní velikosti.
Kouzelná moravská krajina je také v okolí vesnice Žítková, kterou proslavila svým románem Žítkovské bohyně spisovatelka Kateřina Tučková. Prošli jsme si vesnici, viděli jsme zachovalé domky, kde se odehrávaly popisované události, a po několika kilometrech jsme doputovali až na hraniční přechod Starý Hrozenkov.
Strávili jsme v Bílých Karpatech nádherný týden, viděli jsme hodně zajímavostí, krásnou krajinu a poznali místní dobrosrdečné obyvatele. Na zpáteční cestě jsme se zastavili na zámku Nový Světlov, na hradě v Brumově-Bylnici, a naposled jsme se rozhlédli po kraji z rozhledny Královec. Všem těm, kteří si naplánují dovolenou do této oblasti, kde ještě lišky dávají dobrou noc, vzkazuji - nebudete litovat !!
