Prázdninový tip: Krkonoše - všechny cesty vedou na Luční boudu
Foto: autorka

Prázdninový tip: Krkonoše - všechny cesty vedou na Luční boudu

3. 7. 2019

Je středa 26. června 2019, 7.15 hod, teplota vzduchu 27 stupňů C, rychlost větru 2 m/s. Radio hlásí: Čeká nás nejteplejší den letošního června, důchodci by neměli vůbec vycházet z domu, a když musí, tak na dvacet minut.

Pozdě, sedíme v autobuse a 75 procent účastníků zájezdu jsou důchodci. Míříme k cílové stanici do Polského sedla, k chatě Špindlerovka v Krkonoších. Čeká nás asi 19 km tůra kolem vrcholu Malého Šišáku na Stříbrný hřeben, přes kameny Sloneczníku až na rozcestí Rownia. Zde odbočíme přímo na Luční boudu, a scházet budeme do Špindlerova Mlýna kolem Bílého Labe. 

Na startu se dělíme na méně zdatné a na nás, tzv. vrcholové -  dohromady to dělá 16 turistů i s panem řidičem. Snažíme se co nejrychleji vystoupat do sedla, dokud sluníčko nezačne pořádně pálit. Cesta nás vede podél polských hranic. Na levé straně pod námi jsou krásná polská plesa a docela hrozivé strázy, na pravé straně naše krásná krajina s kosodřevinou a  sem tam s nějakým větším kamenem. Asi po dvou hodinách chůze se před námi otevře rovná obrovská louka a uprostřed ní stojí naše první zastávka - nejstarší a  nejvýše položený hotel v Evropě -  Luční bouda. Základní kámen je z roku 1623. Během historie chata několikrát vyhořela a byla vždy znovu obnovena. V současné době je v hotelu asi 150 ubytovacích míst a k hotelu patří domácí pivovar a domácí pekárna. Ochutnáme výbornou řezanou dvanáctku, skvělé kávičky, ale na ostatní domácí produkty naše peněženka nestačí. K chuti přišly paštiky z Hamé, vepřové konzervy, tatranky a jiné osvědčené pochouky, které jsme zkonzumovali venku na posezení, obklopeni krásnou krkonošskou přírodou. Posíleni se vydáváme na další naši cestu podél Bílého Labe, které v těchto místech pramení. Zážitek z této části hor překonal všechna naše očekávání. Turistický chodníček se vinul nad peřejemi řeky, dohlednost byla vynikající a sluníčko nám svítilo do zad, takže jsme ten horký den zvládali docela dobře. Když jsme dorazili k Chatě u Bílého Labe, neodolali jsme vyzkoušet teplotu vody a smočit unavené končetiny do dravého proudu. Nakonec nás Bílé Labe dovedlo až do Špindlerova Mlýna. 

Netušili jsme, že se na zajímavou Luční boudu za dva dny podíváme znovu. Naši vedoucí nám na pátek naplánovali další stejně krásnou procházku po Krkonoších. Tentokrát jsme vyjeli lanovkou na Pláň a pokračovali přes Přední Planinu okolo Klínovky,  Chaty na rozcestí, se zastávkou na Výrovce, směrem do sedla nad Luční boudou. Tam se nám otevřel nezapomenutelný pohled na Sněžku. Prošli jsme okolo pomníčku těch, kteří v Krkonoších zahynuli, a opět jsme měli možnost prohlédnou si naši známou Luční boudu. Zpáteční cesta vedla přes svahy Kozích hřbetů po hodně náročném kamenitém chodníčku. Pod námi byl pořádný kotel. Představa, že tam někdy někdo "zahučel", byla hrozná. Ve zdraví jsme ale dorazili do Svatého Petra, kde nás čekal náš autobus. 

Na Luční boudu vede hodně cest. Měli jsme možnost projít si čtyři z nich, dvě  nahoru a dvě dolů. Stejně krásná musí být i cesta ze Sněžky, tu si ale necháváme na příště.

Prázdninový tip
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Krkonoše jsou krásné, jako všechny naše hory, byli jsme ubytováni před pár lety v hotelu Havor Malá Úpa - tehdy byla lanovka v, opravě a my to dali i když nás chytla pěkná bouře. Krásný tip !
Jan Zelenka
Zběhal jsem kdeco ve světě, ale přiznám se, že Krkonoše moc neznám. Napravil jsem to asi před osmi lety, když jsem si vyrazil s kamarádem na týden do jakéhosi horského hotýlku. Byla to ovšem nádhera. Kamarád se vykašlal na moje bypassy a protáhl mne polovinou Krkonoš. Já jsem ho na oplátku zase vytáhl do rakouských Alp.
Libuše Křapová
V Krkonoších jsem byla naposledy, když mi bylo padesát :-) To už je let :-) Předtím jsem je navštěvovala skoro každý rok, už od mládí. Díky za připomenutí, Maruško
Marie Měchurová
Nahoře nebylo takové dusno, dobře se dýchalo. Jen před sluníčkem jsme se museli chránit. Dokonce i nějaká ta slivovička na zahřátí byla.....
Alena Tollarová
Óch a ách, chce se mi říct nahlas. To muselo být nádherné putování. Tam nahoře taky bylo takové vedro?
Ilona Erika Kolář
Naposledy jsem byla v Krkonoších za východem slunce na Sněžce a mám takový pocit, že Luční bouda ještě byla zavřená. To už ale uteklo, je to dva roky zpět.
Alena Vávrová
Maruško, díky! Zavzpomínala jsem si na dobu, kdy jsme byli s manželem v Krkonoších jako doma. I stejné tůry, jako vy jsme prošli. Na Bucharovy schody po Kozími hřbety vzpomínám ale s despektem, bylo to nekonečné ;-)) .
Eva Mužíková
Maruško, krásné fotky, poutavé vyprávění. Tento kout Krkonoš, jako jeden z mála, znám.
Irena Drob
Marie, je jasné, že jste zkušení turisté, zvládli jste túry i v tom vražedném vedru, kdy se mi nechtělo chodit ani po rovině.
Jana Šenbergerová
Pro mě je všude na horách krásně a tady jsem ještě nebyla. Ráda bych to ještě stihla. Dík!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.