Foto: autorka

Moje milionová chvilka

2. 7. 2019

Ahoj lidi,
dnes po ránu nebylo takové vedro, tak jsem vyrazila na kole pročistit si hlavu. Uplynulé dny, spojené s vedrem, demonstracemi, informacemi, dezinformacemi, hádkami mezi lidmi, způsobily, že jsem se vydala do světa, podívat se, zda ještě vůbec existuje v normální podobě.

Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 7.7.2019 18:30

Ilono, Evo díky :-)

Eva Krausová 4.7.2019 21:33

Soni, článek potěšil. Prožívejme ty naše vlastní chvíle dle svého, ne dle "diktátu" tv zpravodajství, ne dle těch na demonstracích . Je to náš život, mějme ho klidnějším, nenechme se ovlivňovat kýmkoliv a čímkoli. Jen přírodou, dobrem.

Soňa Prachfeldová 3.7.2019 13:52

Díky vám všem za milá slova :-)

Elena Valeriánová 3.7.2019 06:58

Tentokrát mi tvoje slova tvého krásného vyznání zastřela i fotky. A tak musím dodat, že jsou krásné a jen potvrzují, co jsi vyjádřila slovy. Děkuji, krásný den.

Elena Valeriánová 3.7.2019 06:51

Soni, chtělo se mi jen napsat Pánbůh zaplať. Moc krásn3 jsi to napsala, o vzácném obyčejně neobyčejném životě. A já si jen pro nás všechny přeji, aby byl zachován. Soni, děvče milé, ještě mnoho takových milionových chvil.

Helenka Vambleki 3.7.2019 05:36

Soni, děkuji, hned je den hezčí, když vidím, že naše země je tu pro normální obyčejné lidi. Tak si přejme, ať to tak zůstane co nejdéle.

Zdenka Jírová 2.7.2019 23:22

Soňo, napsala jsi to, co si myslí velká většina všech obyvatel naší krásné země. Znám většinu míst, které jsi projížděla,bydlím v Teplicích. Chodím už jen na procházky v našich parcích, ale i tam je klid, lidé se zdraví, i když se znají jen z parku. Nebýt televize, tak žijeme v poklidu, bez hádek. To není nostalgie, ale jen povzdechnutí.

Eva Mužíková 2.7.2019 22:19

Soni, děkuji Ti i já za krásné vyznání. Občas se snažím nějaké své pocity vyjádřit třeba jednoduchou básničkou, nebo příběhem, ale takto bych to nikdy nesvedla. To musí mít člověk snad dáno z hora, takhle citlivě a vnímavě napsat, co se v něm odehrává. Děkuji Ti.

Libor Farský 2.7.2019 22:06

Paráda ...

Alena Vávrová 2.7.2019 20:37

Byla to moc krásná vyjížďka s tebou, Soni, děkuji a souzním též ♥ !!

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá