Bramborové placky malé babičky
Foto: archiv autorky

Bramborové placky malé babičky

27. 6. 2019

Moje babička pocházela z obrozenecké Litomyšle a byla hrdá na stopy, jež ve starobylém městě zanechaly osobnosti jako Bedřich Smetana, Božena Němcová, Julius Mařák či Josef Váchal.

S nadšením nás vodila po Nedošínském háji a vyprávěla pohnutou filozofskou historii, jak ji literárně zaznamenal Mistr Alois Jirásek a prožili babiččini předci.

Babička sice neměla vysoké vzdělání, ale byla pilnou členkou osvětových a okrašlovacích spolků i ochotnického divadla. I při té nejprotivnější práci si prozpěvovala, a nechyběla snad na žádné opeře ve Smetanově domě. Její neděle začínala pokorným zastavením v chrámu Nalezení sv. Kříže, neboť si vážila piaristického řádu, který v Čechách rozvíjel vzdělávání chudých dětí.

Označení malá babička reflektovalo její drobounkou postavu. Teprve nedávno jsem si uvědomila, že jsem ji nikdy neviděla jíst ani spát. Ale je pravděpodobné, že navzdory své mimořádné činorodosti nezanedbala ani tyto životně důležité předpoklady.

O prázdninách jsme se u ní a dědečka setkávali v sestavě čtyř rozjívených pražských vnoučat a dvou vzorných vnuček chomutovských.  Ale již za pár hodin se ti vychovanější ochotně integrovali mezi ty nezdárné, neboť v tak silné a nápady oplývající tlupě se dalo prožít mnohem více zábavy.

Dědeček, který byl vynálezce všeho druhu a k našim eskapádám se stavěl poměrně lhostejně, spěchal za ranního kuropění pracovat na dráhu.  Babička již měla rozpálená kachlová kamna a začala chystat oběd. Naše nepřetržitě ječící parta pádila do nedalekého obchodu, kde nám kyprá paní prodavačka vsypala křupavé rohlíky do síťovky a do bandasky nalila dva litry čerstvého mléka. Většinou jsme ještě koupili mouku, protože babička každý den válela těsto. Buďto bochánky na pláty nudlí nebo kynuté na koblihy či dukátové buchtičky.  K obědu často vařila bramboračku ovoněnou majoránkou a v sobotu jsme se těšili na polévku z hovězího hrudí. Do vývaru přidala zeleninu, domácí těstoviny a hustě zasypala petrželkou nebo šnytlíkem pěstovaným na miniaturní zahrádce. Vařené maso se stalo základem pro omáčku koprovou, křenovou či znojemskou. Salám, párky nebo tučnou pečeni jsme neznali.

K večeři jsme mívali hlávkový, zelný nebo rajčatový salát. K okurkovému jsme jako bonus dostali babiččin šibalský obličej obložený slupkami, působícími prý blahodárně na pleť jako přírodní kosmetika.

K salátu jsme ukusovali krajíce měkkého chleba, někdy namazaného sádlem, které bylo uloženo v kameninové nádobě na schodech do sklepa.

Babička nasypala do porcelánové konvice pravý ruský nebo čínský čaj – prosím nehledejte v tom žádné politikum – a do buclatých hrnků vymačkala šťávu z citronu kvůli vitamínům. Sladit jsme mohli medem nebo kostkami cukru.  Obě varianty byly skvělým zdrojem experimentů, pro něž jsme byli ochotni riskovat i pár pohlavků.

Přestože jsme o prázdninách nevytvářeli žádné hodnoty, trpěli jsme neustále hladem. A tak se babička celý den točila kolem plotny a před námi na stole se jako první pomoc vršily bramborové placky.

Recept byl geniálně prostý. Uvařit brambory ve slupce, nechat vychladnout, oloupat, nastrouhat, osolit, přidat polohrubou mouku a uhníst tenké nelepivé placky. Babička je umně posunovala na tálu plotny, aby získaly správnou konzistenci a hnědavé puchýře. Hotové je potřela přepuštěným máslem nebo povidly a my jsme se rychle postarali, aby neměly šanci vychladnout.

Zatímco ve všední dny byl stůl pokryt praktickým kostkovaným ubrusem z voskovaného plátna, v neděli babička prostřela vlastnoručně vyšívané toledo. Dodnes několik kousků svátečního prostírání s láskou ochraňuji.

Po letech jsme se sestřenkami přiznaly vlastní pokusy s přípravou bramborových placek. Navzdory různým vylepšením v podobě koření, náplně a jiných novodobých výdobytků se žádná z nás nedopracovala ke kýženému výsledku. Beztvará hmota mdlé chuti ani náhodou nepřipomínala pochoutku, kterou jsme přikusovali k nikdy nekončící hře Člověče, nezlob se.

Tušily jsme, že na vině nebyla technologie ani suroviny. V tiché nostalgii jsme se smířily s vědomím, že nám chybí to nejdůležitější.

Bramborové placky byly spjaté s laskavým úsměvem naší malé babičky, s dobrodružnými výpravami do divokých zahrad, s vyhlížením dospělosti.

Bramborové placky zůstaly v našem srdci jako vzpomínka na krajinu dětství, k níž nám chybí zpáteční jízdenka.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Řeřichová
Děkuji za vaše laskavé vzkazy, je to dojemné.
Květuše Pinkasová
Nádherný vzpomínkový článeček a nezapomenutelná také maličká naše babička... taky si toho moc pamatuji ... chodila nás pohlídat postupně celkem 4 a asi denně. Pak si vzala oběd pro nevidomého staříčka a vracela se do vedlejší dědiny... Osaměle u nás ještě žil 10 let, do 87... Jsi moc dobrá spisovatelka! OPR. *****
Marie Faldynová
Krásně napsané vzpomínání! Placky - jakékoliv - mají jednu zvláštní vlastnost: Ať jich upeču kolik chci, vždycky je jich málo, zvlášť pokud jsou poblíž děti...
Marta Novotná
Krásně napsané vzpomínání . Děkuji. Já mám vzpomínky jen na jednu babičku, maminku mého tatínka, byla to silná vysoká venkovská žena ,zvyklá na všechnu práci kolem domu, hospodářství a lesa. Pekla nedostižné "sypánky" , což byly bochánky z kynutého těsta posypané na povrchu mákem. Celá léta se snažím upéct stejné, ale nikdy se mi to nepodařilo, ne že by nebyly dobré, vnoučata je milují, ale pro mě ty babiččiny měly nejspíš příchuť její lásky a nezaměnitelné vůně dětství.
Jan Zelenka
Vaše vyprávění je skvělé nejen svým obsahem, ale i svou stylistikou. Moc pěkně zpracované.
Jan Zelenka
Skvělá vzpomínka. Je až neuvěřitelné, že celý ten jídelníček, který zde líčíte, včetně bramborových placek, pečených na tálkách sporáku, to bylo i moje mládí. Tou skvělou kuchařkou nebyla babička, ale moje matka. Díky ní vařím už skoro šedesát let.
Soňa Prachfeldová
Krásné vzpomínání i moje milovaná babička je uměla, jako nikdo.
Jana Šenbergerová
Takové dělávala moje maminka, zatímco u babičky jsem jedla nedostižně dobré buchty a žemlovku. Nikdy se mi takové nepovedly. Krásně jste vzpomněla na svou babičku a mně připomněla tu moji
Lidmila Nejedlá
Také vzpomínám na bramborové placky . I já je často dělala a nikdy se nedaly navršit na talíř, mizely ihned.
Daniela Řeřichová
Děkuji všem za vlídné komentáře. Pokud jsem ve spřízněných duších svým článkem evokovala milé vzpomínky na dětství, mám z toho velkou radost.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.