Honza Martinec byl herec od Pána Boha. V obci Podboří je hodně dobrých herců, ale Honzík je jasná jednička. V hospodě U Vranů se hraje Strakonický dudák. Herec Martinec v roli Panteleóna Vocílky září. Přímo na jevišti baští jídlo z hospody, popíjí a se zamaštěnou hubou exceluje. V roli Kalafuny mu sekunduje další dobrý herec pan Hlaváč. Ostatní herci včetně Švandy jsou jenom jakési loutky. Z klasické hry se stalo Divadlo jednoho herce.
Jeník hraje také hlavní roli ve hře Sto dukátů za Juana. Velký hit Píseň pro Kristýnku, musí několikrát opakovat V této hře jej ovšem zastínil malířský mistr Čágal. Jako mnich nemá skoro žádný text. Obíhá a nazvedává si sutanu. Nevídaný les pantomimy. Lidé se smějí při každém jeho výstupu. I při konečné děkovačce má mnich největší aplaus. Nicméně však všichni souhlasí, že úspěch této hry byl nevídaný zásluhou hereckého výkonu Juana-Martince.
Novopečený předseda Osvětové besedy Fanouš Rendl si vzal koncem osmdesátých let na bedra nesnadný úkol. Pokusí se obnovit tradici ochotnického divadla. Jsou přece ještě staří herci. Obnovitel zajíždí do Prahy a zakupuje divadelní knihy s hrou Jana Drdy Dalskabáty, hříšná ves. V obci už stojí zbrusu nový kulturák. Sál pro osm set židlí, osvětlení jeviště, šatny. Tak to bychom měli. Jenže chybí herci. Fanouš obíhá staré herce, hecuje mládež. Že by za vzkříšení divadla měl na okrese čárku, to už tak nezdůrazňoval.
Pokus začíná. Vše je zajištěno osobními pozvánkami. Schyluje se k první zkoušce. V přísálí kina Osvětové besedy je jako v lázni. V kamnech příjemně praská. Sedí tady ale jediný člověk. Před sebou má kopec růžových divadelních knih. To předseda očekává první pozvané zájemce. Přicházejí dva staří divadelníci Honza Martinec a Honza Ševčík, zvaný Šejna. Nežli stačí v kamnech vyhasnout, dva bývalí herci se pohádají. Příčinou je jediná otázka, kdo z těch dvou bude režírovat?
Sumit je rozpuštěn pro nedostatek účastníků. Honzík bude pak už jen režírovat v hospodě. Po několika vodkách začne recitovat pasáže z Cyrana. Také začne vzpomínat na úspěchy a bude se chlubit cenou za herecký výkon na festivalu ve Vysokém nad Jizerou. To čestné uznání má umístěno doma v kuchyni, přímo ve výši zraku.
Ve vesnici se několikrát objevil herec Bolek Polívka. Udržoval kontakt s místními bratry Čadíky a jejich Kinematografem. Jednomu z bratří byl dokonce za kmotra při křtinách. Byl u toho i jiný herec Pavel Zedníček. Starý ochotník je pozván na hostinu. Na plodnou diskusi Honzík pak dlouho v hospodě vzpomínal. Byl tam přece mezi svými.
Po čase se rozhodl navštívit známého herce v Brně. Nešel do divadla, ale do restaurace Bolka Polívky. Šel tam v naději že herce potká, posadí se spolu ke stolu a povedou řeč o divadle. Vzpomenou na setkání při vesnických křtinách a pohovoří o divadelní práci jak se mezi kolegy sluší. Po herci a zároveň majiteli není však v restauraci ani stopy.
Při dotazu na Bolka číšníci jen krčí rameny a významně na sebe mrkají. Diví se, jaký že to naivní vesnický ťulpas zavítal do jejich podniku.
Rozpaky starého herce zaujaly osamělého pána. Seděl u stolku v rohu nad dvoudecákem červeného vína. Pozval zklamaného vesnického ochotníka ke stolu. Pán měl mušketýrské vousy, dlouhé šedivé vlasy až na ramena a byl opatřen náušnicemi. Bohém jako když vyšije.
Do třetí hodiny ranní se pak u stolu probírají problémy divadelní režie, metodika studie rolí, pohybová stránka a výchova k herecké mluvě na pódiu. Host z vesnice pochopitelně hradí útratu. Je vděčen odborníkovi, který obyčejného vesnického herce považuje za kolegu. Nijak se nad ním nevyvyšuje. Rád zaplatí daň za odborné informace. Peněz nelituje, i když doma bude nucen několik dnů před důchodem redukovat výdaje na základní životní potřeby.
Neznámý pán odešel z restaurace po třetí hodině ranní. Loučení bylo srdečné. Poučený ochotník se zvedl ze židle o hodinu později. Musí stihnout první ranní vlak do čtyřicet kilometrů vzdálené vesnice.
Jaké však bylo jeho překvapení, když venku opět potkal svého školitele.
Neznámý bohém totiž před Hlavním nádražím snídal z popelnice!
