Byla tu. Najednou na mě spadla. Možná, že skočila. Nevím. Zastihla mě každopádně nepřipravenou. Už jí mám taky! Co si počnu ? Bože, ochraň mě prosím...
PUBERTA.
Mě v mládí přepadla puberta.A ta potvůrka nikdy nejde sama. Koho dá mě? Někomu vnutí ženy, víno a zpěv a nevezme to potom zpět. Jednomu dá křídla, další musí z hnízda. Jiný začne malovat, onen holky milovat. I moje puberta zcela jasně nepřišla sama. Přivedla ke mě malou, křehkou, trochu průhlednou, ale hubatou vílu. Prý múzu. Ta mě nutila od té doby si psát. Vkládala mi do úst rýmy, do hlavy nápady. Říkanky, básničky a vše co vidím. Pokoje nedala.
Jsem slabá nátura. Podlehla jsem jí zcela. Psala jsem jako o život. Všude a o všem. Plnil se šuplíček.
Pak náhle zklidnění. Bylo mi tiše. Puberta zmizela. Odešla. A co múza, moje křehká víla? Vzala ji s sebou? Zhluboka jsem se nadechla. Žádné rýmy, žádné šprýmy. Chvíli radost, pocit svobody, pak smutek. Chyběla mi...
Po letech se vrátila. Sama. Je tady, jen trochu zestárla a sešla. Jako já. Je zpět. Znovu mě nutí přemýšlet a rýmy si vymýšlet.
Je to snad prokletí, být v jejím objetí
Ne,ráda ji mám, hold jí za to vzdám.
Někdo má doma pejska, jiný si jenom "stejská",
já doma svou múzu mám, proto vám o ní povídám.
Je ve mě jakési pnutí, je to ona, kdo mě nutí,
abych si rýmy hledala a život svůj tak nevzdala.
Tak ho nevzdám a myslím, že bych byla docela ráda, kdyby na mě opět nečekaně skočila puberta a zase mi dělala uličnické návrhy. Jenom proto, že mi přibyly vrásky, starosti a roky, nezapomněla jsem být velkou, zasněnou a trochu bláznivě romantickou holkou.
Ráda vzpomínám na toto přepadení. A čekám na svou další pubertu. Těším se...
