Život s kontrolorem. Čím delší, tím horší

Ještě mít doma takového "kontrolor" tak bych ho brzo asi pošlu do patřičných mezí. Ale když slíbím, že budu doma navečer, radši mu cinknu, že jsem se zdržela, aby si o mně nedělal starost. To samé manžel. V dnešní době to je pochopitelné. Ale nikdy jsem nebyla stíhačka, to je pod mou úroveň.

Pokud e do vztahu vloudí prvek nedůvěry, je to varovný signál.

Manželství jsem prožila s člověkem, který mi dával dostatek svobody, protože mi důvěřoval. A ode mne dostával totéž, proto se mohl těšit z milovaného fotbalu až do konce života. Mít o někoho strach ještě neznamená, že ho musím kontrolovat. Já bych to tedy nedala, ale pokud to někomu nevadí, je to v pořádku. Jen bych se bála, že se to může přejíst...

Mirku, napsal jste to přesně. A já jsem moc ráda, že jsem nikdy neměla potřebu být "stíhačka"; manžel taky ne.

Patologickou žárlivostí a chorobným stíháním a sledováním naštěstí pánbůh nepotrestal ani mne ani moji paní :-) Ale dokážu si představit, že se jeden partner o druhého bojí a občas ho shání třeba telefonem, zvlášť když je tam nějaké potenciální riziko, vzhledem k věku nebo zdravotnímu stavu.....