Já ráda vzpomínám

Pamatuji si, že když jsem šla od zápisu do mateřské školy, vesele jsem hopkala ze schodů a mamince řekla, pod vlivem pohádky, že se tam těším jako sůl. Když došlo na věc, odmítala jsem tam spát a žádné další vzpomínky ze školky nemám. Během ZŠ jsem chodila o různých výročích po závodech recitovat básničku nějakého asi Gruzínce „Narodu russkomu privet…“. Protože jsem uměla nejlíp ruštinu. Ale radost jsem z toho neměla. Vědomě moc nevzpomínám, spontánně se mi vybavují vzpomínky převážně nehezké. Vzpomínkový optimismus u mě moc nefunguje.

A proč nevzpomínat? Na to hezké, nebo jiné, co jsme prožili, můžeme vzpomínat s radostí. Já jsem také do školky nemohla chodit. Všechny nás na vesnici hlídala babička a moc se nám to nelíbilo. Chyběla nám zábava s jinými dětmi. Já s láskou vzpomínám až na školu, kamarádi jsou důležití.

Já teda nevím, ale vzpomínat s H.H. (ona o ukončení vztahu - mimochodem skvostná píseň) na školku a školní jídelny ? Možná jen špatně chápu a pak tedy prosím o pardón :-(

Písně od Hany Hegerové jsou ze života a já paní zpěvačku mám moc ráda. Ano vzpomínky nás provázejí celý život a je dobře , že máme na co vzpomínat. Hezké vyprávění.

Já jsem do školky nechodila, u nás na vesnici jaksi nebyla. Jednou jsme se o školce bavily s dcerou, když jí bylo asi 10 let. Řekla jsem jí, že jsem tam nechodila. A dcera, celá vyděšená, se ptala: "Ježiši mami, a kam jsi tedy chodila?" A tak mám pár vzpomínek až ze školy.

Z dětství si mnoho nepamatuji,jen na školku "noční provoz",to byla školka od pondělí ráno do soboty odpoledne,tak na tu vzpomínám často. Prý jsme tam byli s bráchou jen krátkou dobu,ale tehdy bylo i 14 dní nekonečnost. Teta mi namydlila obličej mýdlem,do očí,všude,tak do dneška nesnáším mýdlo na obličeji.Brácha tam neustále řval,byl o 2 roky mladší (mně bylo 5),nechtěl spát,tak nakonec museli dát jeho postel až k mé,drželi jsme se skrz sítě za ruce....

Hanka, zavzpomínala jsem, obě víme, že už je to dávno, ale je moc dobře, že nám stále zatím vzpomínky zůstávají v mysli. Doufám, že mě nic nepostihne a zůstanou až do mého posledního vydechnutí....

Ano, na školku se doopravdy zapomenout nedá. Chodila jsem tam ráda a moc se mi tam líbilo. Když teď nad tím přemýšlím, došlo mi, že to bylo díky hodné paní učitelce. A ten rybí tuk, to byl skutečně hnus. Dostávali jsme ho před mléčnou polévkou,proto jí do dnes nejím. I já Vám paní Hano přeji krásné dny.