Kočka na paprice

super, krásně napsáno,

Jano. to byl některý z těch opravářů a vrátil je do králíkárny. Měli být opravdu asi nedělním obědem. Z personálu by si je nikdo nevzal, protože by je nejedl.

To je krásný příběh o zhrzené dětské duši a milé malované pomstě. Nevysvětlitelná ztráta velmi bolí i dospělého. Díky, Jano.

Ta kočička by mi taky chyběla, ale asi bych to takhle neřešila. Hrdinství není moje silná stránka. I když malovat taky umím. Docela jsem se pobavila. Tohle určitě nikdy nezapomenete. :-)

Zdenko, to je divné, že pachatel vrátil králíky do laboratoře...to musel teda být někdo odtamtud. Možná si chtěl doma udělat soukromé testy.. :-)) :-))

Jano tvůj příběh byl moc pěkný a nedivím se, že jste chtěly, byť domnělého , zločince potrestat. Já chovám celý život kočky a několikrát se mi za život stalo, že mi kočičku někdo otrávil, postřelil nebo dokonce uškrtil v drátěném oku. Vždy jsem to obrečela.

Připomnělo mi to jednu nevšední příhodu z mého pracoviště. Pracovala jsem na OHS, kde mimo jiné byla mikrobiologická laboratoř,kde se dělaly nejrůznější testy a vyšetření. Jedno z nich byli test na syfilis. Nenbyl to můj obor, vím jen z vyprávění kolegyň. K této zkoušce byla potřeba králičí krev . Z toho důvodu se u nás v ústavě pod dohledem správce chovalo několik králíků v přilehlé dřevěné budově. Jednou u nás nastoupili dělníci k opravě střechy. Oprava se táhla přes léto několik týdnů. Jednou přišly laborantky, které šly králíkům odebrat krev, že někdo ukradl 2 králíky. Bylo to ve čtvrtek. Šéf se zamyslel a nechal napsat na dveře králíkárny, že králíci jako pokusná zvířata mohou být infekční a nesmí se s nimi manipulovat bez příslušných ochranných pomůcek. V sobozu / to se ještě v sobotu pracovalo/ byli králíci na svém místě. Zloději jsme překazili sváteční oběd.

Super příběh. Byly jste odvážné obě dvě. Děkuju za něj.

Po pravdě - měla jsem docela obavy, že se ozve někdo, kdo mi to "nandá" za to, jak jsem terorizovala ubohé "tlusťochy" a vůbec - že jsem se navážela do tlustých lidí...ale chystala jsem si případnou obhajobu, že když jsem sama nabrala za léta kila navíc, mohu si jakožto též "ne zrovna hubená" dělat z tloušťky legraci...jinak tehdy byli samozřejmě ti popsaní a legračně nakreslení nevinní (chudáci). Kočičce ublížil někdo jiný - ublížil totiž později i té mé druhé. Neměli jsme tehdy zrovna hodné sousedy přímo v domě.

Jano, já bych za zvířátka asi také udělala leccos, tehdy i nejspíš teď. Když si vzpomenu, jak jsme se přistěhovaly do jižních Čech a jedna z mála věcí, která mě tam držela, bylo, že jsme měly psy a kočky., které se k nám vždy nějak nastěhovaly. Jenže přišly a zase se ztratily, i když u nás už byly dávno doma. O jednom sousedovi se říkalo, že je střílí, ale důkaz chyběl.