Retro

Hanko,ráda jsem si Váš článek a mnohé další přečetla.Vracím se do vzpomínek na neuspěchanou a určitě i klidnější dobu mého mládí. Děkuji.

Slova RETRO se docela bojím. Přijdu v hypermarketu k pultu s uzeninami a je to samé RETRO. chápu, že se obchodníci snaží sebrat mi peníze s pomocí tohoto slova, ale stejně jsem ve střehu - to má jako znamenat: v tehdejší kvalitě? někdy to bylo kvalitnější, někdy jistě ne. Kdyby raději místo slov RETRO, BIO, FARMÁŘSKÁ a SLEVA rovnou napsali, kolik je kde masa a chemikálií, kde to vyrobili a jestli to jí i paní majitelová.

Když to napíšete tímto tónem, tak neznalý člověk si připadá, že čte o pekle, které přežili jen silní jedinci. Mně je 74 let a žila jsem v tom téměř celý život. Byla jiná doba a jinak jsme na ni pohlíželi. Myslím, že jsem nikdy neřešila, když jsme šli s mužem na večeři, proč není na jídelníčku su-schi nebo něco dalšího exotického. Vůbec jsme to neznali a myslím, že jsme o nic nepřišli. Byl devizový příslib, moc nám to většinou nevadilo, na drahé zájezdy mimo socialistický blok jsme stejně neměli a nemám dosud. Výhoda je, že studenti mohou studovat ve světě. Písničky jsme měli pěkné, hrají se dones. Na nábytek jsme museli čekat, byl na objednávku. Banánů moc nebylo, zato jsme měli levné brambory . Každá doba má něco pro i proti.

Mám ráda tzv. retro, ale neberu to jako smutné vzpomínání na roky, když jsem byla mladá. Občas mám radost, když vidím, že i mladší lidé mají k němu hezký vztah. A to vyklízení bytu jak píše Alena, je někdy "zážitek".

Ani nevíte, jak je v mé hlavě i rukou slovo RETRO v poslední době frekventované. Vyklízení bytu dá hodně práce, když nechcete povolat firmu, která všechno, co člověk nashromáždil za celý život, nahází do kontejneru. Obracím v rukou každý kousek a nosím domů do našeho zaplněného bytu. Chudáci naše děti, až budou dělat totéž. Ale jsem přešťastná, že nějaké věci skončily v Národním muzeu a třeba nad starým bambusovým rybářským prutem zrovna dneska jásal majitel nostalgického muzea.

Kdo by nevzpomínal na své mládí? Ano, mívali jsme nedostatek, ale ne existenční. Byli jsme kreativní, uměli si pomoci. S mládeží jsem pracovala celý život. Mám mladé lidi ráda, ale je fakt, že jsou pohodlní a představují si, že budou více dostávat než sami dávat.

Pěkná úvaha, Hanko, a kousek filozofie života. Tzv. retro a s ním nostalgie po tom, co bylo a už není, existovalo v každém století. Snad jen lovci mamutů s mnohatisíciletou rodovou posloupností to neřešili. Čím rychleji přicházejí změny, tím více vystupuje do povědomí "retro". Je retro společenské, retro osobní, retro technické, retro gastronomické, retto oděvní, retro filmové, a specifikace by mohly pokračovat. Já "retro" vnímám také jako nostalgii za tím, co bylo a už není. Je to moje retro tělesné a duševní. Docela ho miluji, těší mě prožívat ho a neříkat: "Ach, když jsem býval mladý...." Jedinou negativitou mého "retra"je, že když jsem býval mladý, moje "retro" ještě neexistovalo. Kdyby existovalo, možná bych žil i tehdy lépe. Minulost náš totiž učí, pokud se chceme od ní učit. Že je to tak?

Hanko, tak trochu mi prolétl při Vašem čtení můj život hlavou. Ale i tak, musím říci, že to byla krásná doba, byla jsem mladá, zdravá, narodil se mi zdravý syn. I přes různé problémy na tu dobu ráda vzpomínám...

Miluji retro, stále mně oslovuje.