Na cestě za zázrakem

Zuzko, poetička se v tobě nezapře. Moc hezky napsané a fotky jsou taky pěkné. :-)

Už ani nevím, co to je být v lese sama. Připomněla jsi mi túry, na kterých jsem byla jen já a okolní příroda. Po dvaceti kilometrech začal les se mnou mluvit. Opravdu zázrak.

Není co dodat. Vše bylo řečeno. Děkuji za krásný článek.

Popsala jsi, Zuzko, ten zázrak proudící i padající mumlající vody tak poeticky! Šla jsi sama a to je zase jiný zážitek než se švitořící partou, možná sis slovy jiného básníka říkala "já se tam vrátím"? Já tedy určitě ano.

Krásná cesta i zázrak.

Zuzko, u Mumlavských vodopádů jsem byla několikrát. Okolní přírodu jste popsala tak věrně a s citem, že jsem se na malou chvilinku přenesla do těch míst a snad i cítila ten vzduch a vůni vody. Je tam krásně, a když jdete lesem sama a jste v něm jakoby ztracena jen se svými myšlenkami, to je tak neskutečně osvobozující, vždy si zde srovnáte myšlenky a hodně si odpočinete. Jakou sílu má příroda, až si to někdy ani neuvědomujeme. Čtu ze všech příspěvků, že se výlet vydařil a tak to má být. Vzpomínala jsem, jak si to užíváte a o co já jsem ochuzena. No co se dá dělat, líp už bylo a už nebude, s tím se ač nerada, ale musím smířit.

Jak je vidět z fotografií je tam krásně. A hlavně k l i d. To je zaručený balzám na všechno.

Jako pohlazení po duši jsou tvá slova. Umění poezie je i v tomto článku, který konější a rozněžňuje. Díky.

Další krásný článek z našeho setkání, za který děkuji. A nutno dodat, že také krásné fotky! Ještě že máme mobilní telefony. V době kdy nebyly by nalezení místa kde člověk je by bylo složitější! My jsme Tvého řidiče potkali cestou zpět sedět na lavičce.