Od roku 2014 sídlí Vojenský ústřední archiv na Ruzyni

Vojenské archivnictví mělo v naší zemi počátky již před 100 lety - 2. část

3. 6. 2019

Konec 2. světové války a vítězství nad fašismem s sebou přinesly i úvahy o podobě vědeckého a společenského výzkumu vojenské historie. V prvé řadě vyvstala otázka, jak obnovit tzv. Památník osvobození, jehož hlavním posláním byla právě problematika vojenských dějin našich národů.

Můj příběh

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jaroslava Handlová 7.6.2019 12:36

Vědecký výzkum vojenské historie byl převážně doménou mužů. Zuzko, o to více obdivuji Tvoje hluboké vědomosti. Je vidět, že jsi svoji práci vykonávala se zájmem, jak v Invalidovně, tak v Ruzyni.

Alena Vávrová 6.6.2019 12:08

Konečně jsem se dostala i k tomuto zajímavému článku. Díky!

Eva Mužíková 6.6.2019 02:00

Ráda si přečtu pokračování.

Antonín Vácha 3.6.2019 16:39

Dobrý článek.

Věra Ježková 3.6.2019 16:21

Zuzko, moc zajímavé. Invalidovna patří do mého „rajonu“. Už ji mám s tebou spojenou.

Jitka Hašková 3.6.2019 14:35

Zuzko, je to moc zajímavé. Těším se na další pokračování. V rámci akce Open House 2017 jsem se byla v Invalidovně podívat.

Dana Puchalská 3.6.2019 13:21

Zuzano už se těším na další díl. Vždyť já bydlela 5 minut chůze od archívu v Karlíně.

Marie Doušová 3.6.2019 13:05

Moc o vojenském archivnictví jsem nevěděla a proto dík za informace.

Hana Nováková 3.6.2019 12:07

Děkuji Zuzko za další přiblížení, přeci jen je to ústav o kterém sice dosti lidí ví, z názvu je patrno o co v něm jde, ale vy nás trochu hlouběji a historicky seznámíte s nepoznaným.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá