Brambory v našem světě

Hádanice na chatu jsem nečetla. Článek je zajímavý, děkuji. Vím, že v případě antidraslíkové diety je třeba oloupané a nakrájené brambory před vařením několik hodin louhovat. Kvůli jakýmsi glykoalkaloidům se nemají jíst brambory naklíčené. S přítelem máme brambory moc rádi. Jednou jsem na jeho přání uvařila batáty – a nikdy víc.

Pokud je mi známo, celá rostlina (kromě hlíz) je jedovatá. To bych ráda viděla ten salát z natí. Bramborové natě se vždycky pálily, nebylo pro ně žádné jiné využití, jedině snad na zahrádce - do kompostu.

Děkuji paní Jarmile, že uvedla ty hádanice z chatu na správnou míru. Ovšem to nic nemění na tom, že kvalita brambor není valná; že se tak málo pěstují u nás, i když jsou tu dobré podmínky; že jsou teď dost drahé. Ale co s tím? Je šance na zlepšení? Má někdo nějaký šikovný nápad?

Před časem jsem si vzpomněla na úžasnou chuť brambor mého dětství na Moravě. Maminka koupila na zimu tři nebo čtyři padesátikilové pytle, uskladnila v chladných "katakombách" pod naším starým domem a měla jistotu, že nebudeme strádat do doby úrody nových brambor. Vzpomínám a testuji současné brambory a pokud najdu odrůdu, která se přibližuje kvalitě brambor mého dětství tak zaplatím za dvoukilový sáček 70 Kč. Český česnek nebo chutná česká jablka se v marketech téměř nevyskytují. Začínám být alergická na opakující se klišé, že za socializmu se stály fronty na banány. Dnes je lze koupit kilo za 20 korun. Nemám správné genetické vybavení živit se převážně banány. Co mě, jako postarší seniorku trápí, stejný problém je s kvalitním chlebem, který by vydržel celý týden, ale to je na jiný příběh.

"Bylo totiž známo že po bramborách se hloupne..." Tak už konečně vím, proč jsem to dotáhla tam, kam jsem to dotáhla, já jsem totiž na bramborách vyrostla. Půlku života jsem strávila plnohodnotnou prací v hospodářství a vím co to obnáší. Při dnešním, téměř pouze konzumním, stavu naší společnosti by mě zajímalo, kdyby se lány řepky a solárních panelů opět proměnily v pěstební plochy, kdo by na nich pracoval?

Tak jsem ještě nikdy o bramborách neuvažovala. Dnes je máme k obědu. Jíme je často, tak si vždy u nich na Tebe Jarmilko vzpomenu. Hezké zamyšlení o minulosti dnes tak ,,samozřejmé, pro nás nenahraditelné potravině", ale je fakt, že nic se nemá přehánět !

mám moc ráda brambory ať už jako děti jsme si je pekly na ohníčku až po výrazné delikatesy, nebo třeba jen uvařené s máslem a mlékem....děkuji za článek

Velmi zajímavý článek. Jeden čas jsem nemohla brambory ani vidět, natož jíst. Protože jsme jako učedníci museli jezdit na bramborové brigády do Pelhřimova. Sbírali jsme tam ručně ty brambory co stroje nechaly ležet. Ach jo. To bláto a a déšť, no horror. A ty nedohledné lány - to byla moje dlouhou dobu noční můra. Jak nás to tam nebavilo,vždyť bylo nám 16 let.