Ivo Viktor: Fotbal je rychlejší než za nás
Legendární brankář Ivo Viktor

Ivo Viktor: Fotbal je rychlejší než za nás

28. 5. 2019

Ivo Viktor je bezesporu jedním z nejlepších fotbalových brankářů historie, a to i podle IFFHS (International Federation of Football History & Statistics). Právě on stál v bráně na památném mistrovství Evropy v Bělehradě v roce 1976, kde Antonín Panenku dal svůj legendární gól.

Sedmasedmdesátiletý Viktor dnes bydlí na okraji Prahy, kde pravidelně chodí na místní fotbal. Pouhým divákem ale není. Ivo Viktor se v FK Újezd nad Lesy  angažuje jako kouč letních fotbalových kempů.

Někdejší Československo, a pak i Česko má z fotbalových šampionátů řadu medailí. Ale ta „velká“ zlatá je v historii našeho fotbalu jenom jedna. A vychytal jste ji vy, v Bělehradě v roce 1976...
Už to bude letos 43 let a rád na to vzpomínám. Sešlo se tehdy vše, co je potřeba. Výborní trenéři Václav Ježek a Jozef Vengloš, a také už zkušení, vyzrálí hráči. Měli jsme i kus štěstí a samozřejmě železné nervy Tondy Panenky. Pro mě osobně je to největší úspěch a nejlepší rok v celé mé kariéře.

Ta je svázána především s Duklou Praha. Jak jste se tam vy, kluk z Moravy, dostal?
Začínal jsem hrát jako čtrnáctiletý ve Spartaku Šternberk, pak jsem chytal v Prostějově a na vojně v Brně. To už byla 1. liga a po zranění kolegy Františka Schmuckera jsem si odbyl křest na stadionu na Julisce, kde jsme hráli proti Dukle. A trenér Dukly, pan Vejvoda, ukázal na mě. Také proto, že se mi podařilo chytit renomovanému reprezentantovi Frantovi Šafránkovi penaltu. A tak jsem přestoupil do tehdy slavné Dukly, což byla pocta a obrovský skok v kariéře.

Dukla byla v té době mezinárodní pojem a jistě nebylo snadné zapadnout, prosadit se, být úspěšný. Ale zase to musela být pro vás obrovská škola.
Nebylo to lehké a trvalo téměř dva roky, než jsem chytal stabilně. Tehdy zrovna končila generace „Chilanů“ (hráči, kteří na MS v Chile 1962 vybojovali stříbrné medaile – pozn. P.M.) s Masopustem, Pluskalem, Novákem a Jelínkem a začínala éra Vízka, Nehody, Gajdůška, Fialy, Rotta, Bergera, která byla úspěšná později. S Duklou jsme byli dvakrát mistři a třikrát jsme vyhráli ligový pohár. A já byl pětkrát zvolen fotbalistou roku. O tento rekord mě připravil až o tři desetiletí později Petr Čech.

Vy máte s reprezentací ale i další úctyhodné výkony. Chytal jste na MS v Mexiku v roce 1970, jen proti slavné Brazílii jste hrál pětkrát...
To ano. Ale vyhrát mistrovství Evropy je v našich podmínkách nejvíc. Neříkám, že bych si ničeho jiného nevážil. Nejde jen o medaile, ale i o některé zápasy. Fandové mi třeba připomínají výsledek 0 : 0 s mistry světa Angličany v Londýně v roce 1966.

Brankář je vždy považován za individualistu, vážnějšího, soustředěnějšího. Jsou opravdu gólmani takoví?
Každý jsme svůj, nelze úplně paušalizovat. Ale hra brankáře se hlavně po zavedení pravidla o malé domů změnila. Brankář dnes musí zvládat kopací techniku a operovat na velkém prostoru. Míče jsou rychlejší a standardní situace, trestné a rohové kopy, nebezpečnější.

Říká se, že česká brankářská škola má historii i dobrou pověst, souhlasíte?
Určitě. Vezměte si jen taková jména jako František Plánička, Viliam Schrojf, pak moje generace, Petr Čech a teď Tomáš Vaclík v Seville a řada dalších. Dokonce i v Újezdě, kde teď bydlím, vyrostl reprezentant Antonín Kramerius, který chytal 10 let za Spartu a za reprezentaci na olympiádě v Mexiku 1968

V Újezdě chodíte na fotbal, jaký z něj máte dojem?
Újezd nad Lesy má dvě krásná travnatá hřiště i zázemí. Za první mužstvo, které po vypadnutí z pražského přeboru bojuje znovu o postup, chytá bývalý ligový Jarda Blažek. S mládeží je to podobné, jako jinde, velký zájem je u obou přípravek, ale směrem k dospělosti klesá počet hráčů i výkonnostní úroveň. Nerodí se ani brankáři, takže další Kramerius zde asi neroste.

Jak se vám na okraji Prahy žije?
Bydlíme tady se ženou už téměř čtyři roky a moc se nám zde líbí. Nedaleko bydlí rodina naší dcery, blízko to máme do lesa, ideální terén pro cyklistiku, a přitom centrum Prahy na dosah za 20 minut vlakem. Letošní rok sice začal dost nešťastně – manželka si při procházce na sněhu zlomila nohu v kotníku – ale už se uzdravuje a společně se těšíme na léto.

 

Ivo Viktor (77)
Bývalý československý fotbalový brankář a později trenér. V reprezentaci odehrál v období let 1966–1977 celkem 63 mezistátních zápasů, z toho 17 jako kapitán. Brankář mistrů Evropy z roku 1976 v Bělehradě. Tam byl také zvolen nejlepším brankářem. V anketě Zlatý míč o nejlepšího evropského fotbalistu roku 1976 byl třetí.
Od roku 1963 až do ukončení své kariéry působil Viktor v Dukle Praha. Celkem byl pětkrát zvolen československým fotbalistou roku. V roce 1977 po zdravotních problémech ukončil hráčskou kariéru. Od té doby se fotbalu věnuje jako trenér. V roce 2012 mu prezident Václav Klaus udělil Medaili Za zásluhy.

 

Pavel Moudrý

 

 

 

rozhovor sportovní legendy
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Antonín Nebuželský
Jsem rád, že se panu Viktorovi daří. Hodně dalších let.
Antonín Vácha
Tento rozhovor mi udělal radost. Ivo Viktor byl brankář obdarovaný nesmírným talentem. Vůbec celá parta kolem roku 76 byla skvělá. Takový úspěch už se jen tak nepodaří. přeji panu Viktorovi hodně zdraví a zdaru v osobním životě.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.