Otec byl uznávaný lékař. Celá rodina považovala za samozřejmost, že jeho jediný syn také vystuduje medicínu. Nedostal se na ni, jeho prospěch na to nestačil. Navíc se ukázalo, že po tom vlastně sám ani moc netouží. Po maturitě začal pracovat jako obchodní zástupce a tak už to zůstalo celý život. Je spokojený, jeho práce ho baví, má ženu, dvě děti. Ovšem jeho otec, kterému je nyní přes sedmdesát, to vidí takto: „Zklamal mě. Stačí mu celý život prodávat vybavení do koupelen. Měl na víc. Velkou roli v tom sehrála jeho žena, která nemá žádné ambice. Místo toho, aby ho tlačila, ať si doplní vysokoškolské vzdělání, je ráda, že od mládí vydělával peníze. Jsme z toho oba s manželkou zklamaní, a čím jsme starší, mrzí nás to víc a víc.“
Jeho syn si je dobře vědom, že nenaplnil otcova očekávání. „Můj tatínek je typ, který vždy velel, a máma, bývalá zdravotní sestra jen plnila jeho příkazy v práci i doma. Já jsem opravdu nebyl studijní typ a medicína mě nelákala. Prostě jsem jiný. Je mi to jedno, ale čím jsem starší, začíná mě mrzet, že mi táta nedá najevo ani trochu uznání. Starám se o rodinu, slušně vydělávám, postavil a splatil jsem domek, máme se dobře. Myslím, že mnozí lidé by byli rádi, kdyby měli takového syna, snachu, vnuky. Pořád se snažíme navazovat kontakt, pomáhat našim, protože vidím, že jim ubývají síly. Ale táta mi pořád při každé příležitosti dává najevo, že jsem nula, protože nemám tituly před i za jménem jako on,“ říká.
Ne, nejde o mimořádnou situaci, podobných se v rodinách odehrává hodně. Stává se v rodinách, kde někdo dosáhl vysokého postavení či úspěchu a čeká totéž od svých potomků. Stává se to však i lidem, kteří jsou naopak se svým životem nespokojeni, a tak se rozhodli, že jejich potomci musí být lepší, úspěšnější. Příklad? Jedna téměř šedesátiletá dáma neustále nabádá svou vnučku, ať se přihlásí do modelingové agentury. Stejně tak tam před lety tlačila svou dceru. „Máma má utkvělou představu, že všechny ženy z naší rodiny jsou nejkrásnější na světě a musíme vyhrát soutěž Miss World. Jenže ani jedna z nás takové ambice nemá,“ říká dotyčná.
Někdy je to k smíchu, někdy to dokáže pořádně otrávit život.
„Je dobré si uvědomit, jakou naši představu dětem nabízíme a zda ji vlastně nevnucujeme. Může se pak stát, že se dítě proti tomu vymezí právě proto, že má pocit, že jde o nátlak a začne ho mít dost. Takové případy velmi často vidíme u sportovně založených rodin, kdy se stává, že tatínek působí v roli trenéra,“ uvedl psychoterapeut Jan Kulhánek.
Psychologové v poslední době čím dál více mluví o tom, že mnoho dětí je takzvaně přetížených. Kromě školy totiž chodí do řady kroužků. Mnohé mají každý den po škole nějaký: cizí jazyk, tanec, sport, malování a podobně. „Moje vnučka Adélka nemá jediné volné odpoledne. Kdybych se s ní chtěla vidět, nemůžu. Má na mě vymezenu jedinou sobotu v měsíci, to má v diáři napsáno návštěva babičky. Je jí deset a má život rozvržený na hodiny jako nějaký vrcholový manažer. Dcera je přesvědčena, že z ní ta vrcholová manažerka bude, a tvrdí, že aby uspěla v nejvyšší společnosti, musí ovládat minimálně dva jazyky, hrát tenis, golf, lyžovat a ještě se věnovat hudbě. Mám pocit, že se pomátla,“ vypráví Adélčina babička Jana. Sama vzpomíná na to, jak vyrůstala v rodině s velmi ambiciózní matkou a jak tím trpěla. Myslela jsem si, že jsem dceru vychovala jinak, ale ona vlastně zdědila vše, co měla její babička, a teď to přenáší na dceru. Jejich jediným životním cílem je úspěch v práci a prachy,“ tvrdí.
Je přirozené, že rodiče vkládají do svých potomků velké naděje, mnohdy i své nenaplněné sny a plány. A čím je člověk starší, tím více a častěji bilancuje. Třeba nevědomky, třeba to nemyslí zle, ale prostě přemýšlí nad tím, čím to je, že syn není tak úspěšný jako syn sousedů. Jenže málokdo z těchto lidí si uvědomí, že každý si pod pojmem úspěch představuje něco jiného. Zatímco pro někoho je úspěšný potomek, který má vysokou školu a uznání v oboru, pro někoho jiného je to ten, kdo má co nejvíce peněz, i když k ním přišel podivným způsobem, který není schopen vysvětlit. A někdo další má radost ze syna, který se vyučil zedníkem, poctivě pracuje a má tři zdravé děti.
Někteří lidé si však srovnáváním svých potomků s životem jiných lidí zbytečně komplikují život. A pokud se tohoto srovnávání nedokázali zbavit ani ve vyšším věku, mohou si tím dost zaneřádit poslední fázi svého života.
