Po dlouhé době jsme se s kamarádem Lukym vydali na výlet. Tentokrát byl směr cesty jasný. Pouť k Pražskému Jezulátku. Dozvěděla jsem se o něm díky knize Encyklopedie magických míst, kterou napsala přítelkyně z "Fejsbůku", spisovatelka Soňa Thomová. Mimochodem jde o velmi zajímavou knihu - doporučuji.
Nejdříve jsem pátrala po informacích na stránkách www.pragjesu.cz. Tam se o Jezulátku dozvíte více. Mj. můžete i napsat prosbu o modlitbu. Nebude zveřejněna, ale bude přinesena před oltář a zahrnuta do intence večerní mše svaté v následující čtvrtek.
Vedle kláštera Pražského Jezulátka (kostel Panny Marie Vítězné) je i prodejna, kde si třeba můžete zakoupit tzv. korunku, či novénu a modlitby k Pražskému Jezulátku. A kdo se do Prahy nedostane, může si cokoli objednat na dobírku poštou.
Novéna k Pražskému Jezulátku - v devíti dnech si chceme připomenout Ježíšovo dětství, nechat ho působit na náš vlastní život a dát se jím proměňovat. Vždy je to něco, co se nás týká. Ježíš přišel na tento svět a stal se dítětem kvůli každému z nás a všechny nás zná jménem. Na každý den nám novéna nabízí jednu z vlastností dítěte, které mohou na první pohled vypadat jako omezení, ale možná je to přesně naopak.
Zde každodenní modlitba - "Pane Ježíši, stal ses člověkem a prožil jsi lidský život od začátku do konce. Ty nám dokonale rozumíš, aniž bychom museli něco říkat. Ty nás přijímáš, i když nejsme dokonalí. Ty se k nám skláníš, abys nás pozvedal a činil nás silnými a odvážnými. Prosíme tě, uzdrav naše srdce a naplň náš život pokojem, radostí a nadějí. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen."
Za Pražským Jezulátkem jsme jeli s pokorou a zároveň s očekáváním. Byl to krásný duchovní zážitek, řeknu vám. To se musí zažít na vlastní oči. Srdce se vám otevře a dech málem zastaví... Moc by se nám líbilo být zde na bohoslužbě.
Chůvičce Megí Vlastě jsem přivezla mj. korunku od Jezulátka, potěšilo ji to. Vždyť nebýt jí, tyto výlety by nebyly. Aby i ona mohla korunku do ruky vzít a svou duši potěšit...
Luky na památku v tento den dostal ode mne korunku také. Korunky jsme pokropili svěcenou vodou.
Plni očekávání jsme se už na počátku cesty vydali do kouzelných pražských uliček. Šli jsme kolem Národního divadla, směrem ke Karlovu mostu.
Při cestě zpět jsme se zastavili u kostela Panny Marie pod řetězem (řád maltézských rytířů). Patří mezi nejstarší sakrální památky naší vlasti. Účast na řádové mši za účasti řádových rytířů v černých hábitech (kukulích s bílými vyšitými maltézskými kříži a rytířskými dekoracemi) je hlubokým duchovním prožitkem.
Ti, co žijí v Praze snad někdy ani netuší, kolik takových prožitků se jim zde nabízí. My, mimopražští bychom se museli nejm. na týden ubytovat v hl. městě, abychom poznali alespoň část magické historie.
Potkali jsme různé atrakce, ale ne všechny se nám líbily. Vodníka, kterému by jistě lépe bylo u vody, pandu, která si s námi zalaškovala, a tak jsme se na chvíli vrátili do dětství.
Zaujaly nás různé dveře, dýchala z nich na nás historie našich předků. Kéž otevřít je a do historie vstoupit možné by bylo...
Zhlédnout můžete krátké video, které jsem zde na "Íčku" vložila.
Tentokrát mne nahrávání snímků potrápilo, nejdou mi nahrávat hromadně, musela jsem jednotlivě... :-(
Jinak vás chci, Íčkaři, povzbudit, ve svém seniorském věku dělám autoškolu. Vím, je to odvaha. No, ona je otázka, zda ji úspěšně zakončím... :-)
A tak i vy všichni, kráčejte za svými cíli.
Zdraví vás Eva & Luky (a pac od Meginky)
