Kouzlo nesmrtelnosti

Hano, moc hezky jsi to napsala. Moc mi to připomnělo mého tatínka. Také jsme měli spolu společné řeči, jako malá jsem měla ráda Spejbla a Hurvínka, měla jsem snad všechny desky s nimi a s tatínkem jsme si na ně hráli - já byla Hurvinek a tatíne mi dělal Spejbla. Bývala to legrace, většinou jsme to hráli při obědě a maminka se nám smála. Bylo to krásné. Škoda, že mi tatínek odešel brzy, mohl tu být déle.

Moc hezké a citlivé. Čím jsem starší, tím víc lituji, že jsem svého tatínka ztratila už ve 12 letech a nemohla ho vnímat i jako dospělá. Z některých dokumentů, které po něm zůstaly, cítím, že bych si s ním dobře rozuměla. I když, možná je to jen to kouzlo, které zmiňuje Jana. Díky, Hanko.

Měla jste štěstí, že vás tatínek měl rád. Mě ne. Neviděla jsem ho od rozvodu rodičů v mých 15 letech. A i po tak dlouhé době se občas zbytečně ptám, proč.

Moc hezký článek. Tak mě napadlo, že bez smrtelnosti by zaniklo kouzlo nesmrtelnosti.

Nechci opakovat slova paní Dany, ale i mně jste svým článkem tak zaujala, že jsem ho zhltla jak malinu. Paní Hano, jste citlivá duše, která má navíc dar zaujmout svým vyprávěním. Těším se, až zas něco napíšete. Díky.

Paní Hano, článek jsem přečetla opravdu jedním dechem. A ten citát na konci článku je víc než pěkný a pravdivý. Hezké další dny i Vám. A děkuju.