Mám na nočním stolku tenký sešit s barevnými listy, a tužku, ta je černá a tlustá. Kdyby mě ve snech napadlo něco smysluplného a nechtěl bych to po probuzení zapomenout, což se mi stává často. Poslední zápis je z roku 1991 a zní: „Stále se mi nic smysluplného nezdá.“ Pak je tam pozdější zápis: „Něco smysluplného se mi zdálo, ale hned jsem to zapomněl.“ A tak jsem si v nedávné době řekl, že čekat na smysluplný sen je hloupost. Budu si zapisovat, co mě napadne v jakoukoliv denní nebo noční hodinu ve stavu bdělém a střízlivém, napadne-li mě v tomhle stavu vůbec něco. (Musím přiznat, že kdysi dávno ve stavu nestřízlivém mě toho napadalo docela hodně. I kdybych si to však pamatoval, asi by to veřejně publikovat nešlo.) Jestli to, co jsem si za delší období ve stavu bdělém a střízlivém zapsal, je veřejně publikovatelné a smysluplné, to až tak přesvědčivě nevím. Ale budiž. Třeba je. Mírně jsem tyto své "smysluplnosti" stylisticky učesal a dal jim tvar aforismů.
● Není náhodou, že v našem životě existuje náhoda.
● Když známe příčinu, pochopíme i následek. Když nepochopíme následek, nikdy nepoznáme příčinu.
● Laskavost je vítězstvím silných. Neurvalost je prohrou slabých.
● Život je odpovědný smrti, ale smrt není odpovědná za to, jaký život žijeme.
● Je nesmyslné hledat smysl života, když tvá mysl lpí na nesmyslech.
● Když své názory vaříš z vody, pára moudrosti je bez vůně.
● Neplýtvej svým časem pro někoho, kdo plýtvá tím svým.
● Jsi-li muž, buď vždy i trochu ženou. Jsi-li žena, buď vždy i trochu mužem. Teprve pak pochopíš, co znamená slovo tolerance.
● Jsi-li na počátku, nemysli na konec. Jsi-li na konci, mysli opět na počátek.
● Nevšímavost k tomu, co je v životě prokazatelně špatné, má za následek ztrátu všeho, co je prokazatelně dobré.
● Bůh je prý vševidoucí. Viděl ale za posledních deset tisíc let vývoje lidstva opravdu všechno?
● Šlápneš-li do hovna, nenadávej ševci, že ti ušil smradlavou botu.
● Ráno je moudřejší večera, lidi jsou ale blbí pořád stejně.
● Kdo posuzuje druhého, je jako slepý hvězdář. Vidí jen svou představu hvězd, ale ne jejich skutečnou záři.
● Strč za druhé ruku do ohně a celý život budeš platit bolestí těla. Ale neuděláš-li to, budeš celý život platit bolestí duše.
● Házet perly sviním může jen ten, kdo nějaké perly má. Kdo je nemá, většinou se stane sviní a čeká, až mu někdo perly hodí.
● Úplné štěstí je pocit, že už nic nepotřebuješ. Že už nic nepotřebuješ, poznáš, když už po ničem netoužíš. Když už po ničem netoužíš, jsi vlastně mrtvý. Není proto lepší být šťastný vždy jen trochu a zůstat živý?
● Chudí duchem jsou prý nejbohatší. Kdo tohle řekl, byl nejbohatší chudák.
● Čekáš-li na lásku druhých, jsi jako poušť čekající na déšť. Taky se deště nemusíš dočkat a zůstaneš věčně vyprahlý. Staň se raději deštěm, láskou zalévej poušť druhých a zbavuj ji vyprahlosti.
● Kdo nadává na zrcadlo, nemusí mít křivou hubu, ale pokřivené zrcadlo.
● Proč se lidi nemají rádi? Protože se navzájem ochutnali. A proč se mají rádi? Protože si zachutnali.
● Stáří by mohlo být krásné jen tehdy, pokud by nikdy neexistovalo mládí.
● Cinkot mincí je prý nejkrásnější hudbou. Není to pravda. Ještě krásnější hudbou je šustění bankovek.
● Máme 5 smyslových orgánů - oko, ucho, nos, jazyk. dlaň. Milovat všemi smysly tedy znamená milovat zrakem, sluchem, čichem, chutí a hmatem. Protože orgánu, který máme ve slabinách, není přiřazen žádný smysl, není to smyslový orgán, jako takový je nesmyslný a při milování všemi smysly jej nelze použít. Snad jen při milování beze smyslů
● Krása ženy je přímo úměrná velikosti zrcadla v jejím pokoji. Krása muže je přímo úměrná velikosti auta v jeho garáži.
● Osud a Náhoda jsou manželé, kteří se stále hádají, kdo z nich má v životě větší slovo. Rozvést se ovšem nechtějí.
● Bez práce nejsou koláče, tvrdí mi všichni. Já jim odpovídám, že koláče rád nemám, proto nepracuji.
● Kdo si myslí, že už v životě zažil všechno, tomu zbývá už jen zažít vlastní smrt.
● Jsou lidé, kteří vědí všechno. A jsou lidé, kteří nevědí nic. A my ostatní víme všechno o ničem.
● Nikdo za nic nemůže, ale všichni můžeme za všechno.
fotokoláž: Lubomír Müller