Umíte se divit? Je to zdraví prospěšné

Jsem tomu moc ráda, že se dostávám velmi často do situací, v kterých jsem jak v údivu tak i v úžasu...

Divím se každý den, ať už mě cosi překvapí v dobrém či špatném. Ale i s divením se stále někam posouvám. Divení není nikdy dost, ale zvědavost některých lidí zacházející do soukromí přímo nesnáším.

Moc hezky to napsala paní Věra J. a tak jen souhlasím s jejím názorem. Asi lepší bych nevymyslela.

Já se ráda divím. :-) :-) :-) Někdy i žasnu nad tím, jak jsou někteří lidé s prominutím zvědaví. A to je už ale jiná, ne?

Divit se něčemu, není totéž, co být v údivu, či v úžasu. Ve svém věku se už nedivím vůbec ničemu, ale v němém úžasu zůstávám nad pílí včeliček, při zrození nového života, před moudrostí malých dětí, ještě před zásahem dospělých, s údivem sleduji, jak rozkvétá Pupalka, Amarylis, či iIbišek..... Příroda je úchvatná.

Taky se někdy nestačím divit. A být zvídavý ? To se s tím snad člověk narodí a vydrží mu to do konce života ..

Umím, a často za to sklízím posměch, a dokonce i pokárání od těch, kteří toho nejsou schopni. :-) Zcela souhlasím s Erlingem Kaggem.

Divím se, že mne nikdy nenapadlo se nad divením zamýšlet. Nad vaším článkem je to zamyšlení příjemné. Nemyslím, že se s věkem divit přestávám. Divím se víc díky svým aktivitám na íčku. A někdy se nestačím divit tomu, co se děje kolem nás. :-)