Příběh na 50 slov: Sběratel

Když jsem přečetla název článku Věry okamžitě mi hlavou proběhla informace o zápalkových krabičkách, které mám doma a mohla bych je postrádat, darovat. Jedna je z Holiday Inn, 20152 Milano, Via Lorenteggio a druhá 7101 HEYWOOD ROAD CASTALIA, OHIO 44824. V jedné jsou zápalky s bílými hlavičkami a ve druhé dvě zápalky s šedými hlavičkami. Chtěla jsem udělat radost anonymnímu sběrateli a ona je to vzpomínka.

Také se na to pamatuji- posílala jsem pohlednice, a nikdy nic nedostala. No co, alespoň jsem udělala někomu jinému radost.

To je život.

Děkuji vám. Taky mě po letech napadlo, že to možná byla finta. Příběh je můj; jen mi vyhovuje psaní ve 3. osobě. Křivdy si nestřádám, ale samozřejmě nemůžu ovlivnit, co zapomenu a co ne.

Smutné.

V životě musíme občas překonat i zkušenosti nepříjemné. Hezký příspěvek Věrko.

Ano Zuzana má PRAVDU. A ten příběh ikdyž smutný, tak se mi moc líbil.

Já osobně si myslím, že Věrka ztvárnila svůj někdejší zážitek z dětství (inzerát byl v MS a ne na internetu). A že ten sběratel možná ani nebyl nemocný mladík, že se pouze za něj skryl. Věrko, znám podobný případ také, ale tam šlo o rozesílání pohledů nebo dokonce mincí na přiložené adresy (styl Letadlo). Protože mi výzvu poslala moje tehdejší kamarádka odjinud, nechtěla jsem ji zklamat a člověku na prvním místě jsem jednou pohled, podruhé pětikorunu, poslala s tím, že se mi to později, až na mě dojde řada, vrátí. Samozřejmě mně nepřišlo nic. Buď jsem se ani neposunula až na první místo, nebo pokud ano, ten poslední mi nic neposlal. Také to bylo zklamání, děti jsou ještě důvěřivé.

Věrko, je to otázka, buť ten mladík na tom zrovna není moc zdravotně dobře, třeba je ulůžkován v nemocnici, ale to by se dalo omluvit, poděkuje příště, pokud to bude možné. Nebo je to nevychovanost. A pak jak píše pan Libor je to smutné a jak dodává Jana i to život přináší. Tak je na každém z nás, jak se zachováme my. Někdy budeme spokojeni, jindy nás zklamání nemine. To je prostě život. Moc hezký, ale smutný příběh. Tak alespoň já poděkuji té mladé slečně, že má dobré srdce a že ne všichni jsou nevychovaní ať neztrácí naději do života....

Ano, smutné. I nemocní by měli mít trochu slušnosti...