Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Jana Kollinová
10.5.2019 12:35
Když jsem přečetla název článku Věry okamžitě mi hlavou proběhla informace o zápalkových krabičkách, které mám doma a mohla bych je postrádat, darovat. Jedna je z Holiday Inn, 20152 Milano, Via Lorenteggio a druhá 7101 HEYWOOD ROAD CASTALIA, OHIO 44824. V jedné jsou zápalky s bílými hlavičkami a ve druhé dvě zápalky s šedými hlavičkami. Chtěla jsem udělat radost anonymnímu sběrateli a ona je to vzpomínka.
Elena Valeriánová
9.5.2019 22:52
To je život.
Věra Ježková
9.5.2019 18:58
Děkuji vám. Taky mě po letech napadlo, že to možná byla finta. Příběh je můj; jen mi vyhovuje psaní ve 3. osobě. Křivdy si nestřádám, ale samozřejmě nemůžu ovlivnit, co zapomenu a co ne.
Naděžda Špásová
9.5.2019 16:43
Smutné.
Eva Mužíková
9.5.2019 14:41
V životě musíme občas překonat i zkušenosti nepříjemné. Hezký příspěvek Věrko.
Dana Puchalská
9.5.2019 13:30
Ano Zuzana má PRAVDU. A ten příběh ikdyž smutný, tak se mi moc líbil.
Zuzana Pivcová
9.5.2019 10:40
Já osobně si myslím, že Věrka ztvárnila svůj někdejší zážitek z dětství (inzerát byl v MS a ne na internetu). A že ten sběratel možná ani nebyl nemocný mladík, že se pouze za něj skryl. Věrko, znám podobný případ také, ale tam šlo o rozesílání pohledů nebo dokonce mincí na přiložené adresy (styl Letadlo). Protože mi výzvu poslala moje tehdejší kamarádka odjinud, nechtěla jsem ji zklamat a člověku na prvním místě jsem jednou pohled, podruhé pětikorunu, poslala s tím, že se mi to později, až na mě dojde řada, vrátí. Samozřejmě mně nepřišlo nic. Buď jsem se ani neposunula až na první místo, nebo pokud ano, ten poslední mi nic neposlal. Také to bylo zklamání, děti jsou ještě důvěřivé.
Hana Nováková
9.5.2019 10:20
Věrko, je to otázka, buť ten mladík na tom zrovna není moc zdravotně dobře, třeba je ulůžkován v nemocnici, ale to by se dalo omluvit, poděkuje příště, pokud to bude možné. Nebo je to nevychovanost. A pak jak píše pan Libor je to smutné a jak dodává Jana i to život přináší. Tak je na každém z nás, jak se zachováme my. Někdy budeme spokojeni, jindy nás zklamání nemine. To je prostě život. Moc hezký, ale smutný příběh. Tak alespoň já poděkuji té mladé slečně, že má dobré srdce a že ne všichni jsou nevychovaní ať neztrácí naději do života....
Zdenka Soukupová
9.5.2019 10:03
Ano, smutné. I nemocní by měli mít trochu slušnosti...
Libor Farský
9.5.2019 09:50
Smutné ...
Načíst starší příspěvky