Když starý muž hledá ženu

Myslím, že je to hodně složité, ale ne nemožné. Každý muž, který chce začít hledat i v tomto věku partnerku, kamarádku....musí začít u sebe. Zhodnotit poctivě své klady a zápory, začít dbát na svůj vzhled, zkusit i přinutit se ke společenské konverzaci a hlavně, začít chodit mezi lidi. Jsou různé možnosti, večery pro seniory, taneční zábavy pro seniory, společenské kluby, kluby invalidů i kluby turistů, zahrádkáři....Zvyknout sï opět komunikovat, být pozitivní a nehroutit se, že to třeba ani po desáté nevyjde a spíše se snažit vidět pozitivně i malý posun, konverzaci, úsměv....Doma nikoho nenajdeme....a ono se zadaří...ale na druhé straně také nesoudit příliš přísně, i dámy mají své potíže a mínusové stránky...ale zase nebrat vše a pak se trápit...je to náročnější, než zamlada.

Našel jsem zamlada a doufám, že hledat nebudu muset. Za což děkuji manželce.

Mám dobré zkušenosti s "horší polovinou lidstva", pokud jsem správně pochopila příměr pana Pátka, ale když jsem se stala podruhé vdovou, netroufla jsem si hledat dalšího "potenciálního nebožtíka" (v mém vnímání partnerského soužití). Není mi souzeno, proto žiji sama plnohodnotný život seniorky, která má jasno ve svých prioritách.Říká se, že láska (partner) musí přijít sama, v nečekanou chvíli a málokdo kdo hledá najde. Těm co našli přeji krásný společný život.

Je logické, že ten, který žil roky svůj život v partnerském svazku, tomu partner musí chybět. Někteří muži po ovdovění možná shánějí ženu, která se o ně bude starat jako dříve jeho manželka...ale jsou i ti, kterým jen chybí blízkost druhého. Děti ani kamarádi mu to nenahradí. Osamělí muži nemusí ani stát o to, aby s nimi žena žila ve společné domácnosti, chtějí se jen stýkat...jít do kina, divadla, vyjet do přírody a hlavně si povídat s někým, kdo má na svět a život stejný názor.. ale někdo je třeba i rád, že může být sám, osamělost necítí a je mu dobře.

Tak tady už je už vyčerpáno...

jsem soběstačný a asi bych se velmi těžko přizpůsoboval nové ženě. zahraniční dovolené, kino, divadlo, cestování po výstavách, hradech a zámcích u mě nemají šanci. když vidím jak žijí moje kamarádky je lepší zůstat sám.

Já jsem celý život chtěla někoho kdo bude za všech okolností na moji straně,takovou oporu a taky si myslím,že by ten druhý měl být takový aby se sním člověk mohl i tak trochu ve společnosti přátel a známých chlubit. Ale dodnes se mi to nepodařilo.Takže po 60 je naděje již mizivá.

Je to složité, když se setkají dva staré originály, každý úplně jiný, pak to nemůže fungovat. Starého psa novým kouskům nenaučíte. Platí i opačně, jen ten pes zní lépe. :-)

Chce to obrovskou toleranci a to z OBOU STRAN. Těžko může nějaký muž /nějaká žena předělat dalšího partnera k obrazu svému. Ale někteří muži si myslí, že žena je služka a tak to opravdu není. Nejhorší je tzv. Casanova který zapomněl že i žena má své kvality a nemá zapotřebí kývat hlavou jako osel. A když špitne svůj oprávněný názor je zle. A u žen co byly dlouho samý a mají své priority srovnané to platí taky. To je pak opravdu veselo. Ale život v páru když se zadaří je super.

Jinak bývalý přítel byl jak cituji původní článek takový, že měl naspořeno, měl koníčky, umí i pračku zapnout, měl za sebou jak rozvod tak ovdovění, ale stejně to nějak se mnou, která je spokojená s tím, jak žije, nešlo. Asi to bylo tím, že věděl všechno nejlíp a uměl to dát člověku najevo jaksepatří. Jestliže mám dělat, co chce on, vídat se s těmi, které vybere on, říkat, co si představuje on, a tolik se diví, že si chci své věci dělat po svém, i když ne tak dokonale, co se dá dělat. Problém mého okolí, jak mohla ukončit známost se vzhledným movitým chlapem od firmy, fára a baráku, je problémem jejich, ne mým. Tak já vám nevím. Je ten život složitý, no.