Foto: autorka

Vzpomínková akce

7. 5. 2019

Můj příběh

Autor: Lidmila Nejedlá

Hodnocení:

(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Jírová 9.5.2019 00:04

Moc dobrý nápad.

Marie Doušová 8.5.2019 09:02

Vzpomínat a věřit , že se už nikdy nic takového nebude opakovat. Dík za přínosný článek.*********

Marie Seitlová 7.5.2019 23:30

Lidmilko, díky za článek, destičky znám z Olomouce. Je dobře, že jsou a že se nezapomíná.

Elena Valeriánová 7.5.2019 22:55

Já tyto destičky znám třeba z Olomouce a z Krnova, jak níže píše Jana. A mohu vám říct, že mě z nich mrazí. I když po nich většinou šlapeme bez povšimnutí, je mi z toho, co nám sdělují těžko. A smutno. A je to správné, že nezapomínáme. Již nikdy! Ano Lidmilko, souhlasím s tebou. V synagoze jsme také kdysi byly.

Dana Puchalská 7.5.2019 16:20

Je dobře, že si lidé uvědomí kdo tady vlastně žil.

Jana Šenbergerová 7.5.2019 15:57

Nacházejí se v řadě našich měst. Na Moravě třeba v Krnově, Ostravě, Olomouci, Kroměříži, Brně a dalších. Zajímavý nápad, jak udržet v paměti, na co už někteří zapomněli a jiní o tom ještě neví.

Jana Kollinová 7.5.2019 14:50

Při svých procházkách hledám nové stolpersteiny v Teplicích. zatím jsem nalezla několik v pěší zóně v Teplicích, v Krupské ulici, další na náměstí před radnicí a po dalších pátrám.

Jitka Hašková 7.5.2019 13:45

Limi díky. Krásná výstava je také na galerii Jeruzalémské synagogy v Jeruzalémské ulici u Hlavního nádraží v Praze.

Věra Ježková 7.5.2019 12:36

Limi, díky. V synagoze jsem byla.

Hana Nováková 7.5.2019 11:12

Tyto destičky se mi moc líbí v nich zůstává snad napořád uložena historie a život různých kolínských židovských rodin

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá